Když jsem dostal pozvánku na společnej vejlet s AIESECem (studentská organizace, jejímž prostřednictvím jsem tu na stáži) do Oxfordu, tak jsem si po počátečním cukání řekl - společně s klasikem: Tak proč ne. V pro vidláka pracujícího od půl desátý nekřesťanskou hodinu (6.30) jsem teda vstal a netušíc, jak se vlastně budu dopravovat, vyrazil na autobusák. S klasickou klikou jsem dorazil přesně včas na ten správnej bus a vyrazil z nýdnoLa do necelejch 100 kilometrů vzdálenýho univerzitního města.Oxford má asi 150.000 obyvatel - oficiálně 20% cizinců, z toho 60 procent s jinou barvou pleti než bílou - ale tipoval bych, že těch cizinců je ještě víc, zvlášť z Asie sem v posledních letech údajně přichází studovat kvanta lidí. Samosebou i průměrnej věk je určitě - aspoň v průběhu přednáškovejch měsíců - hoodně nízko.
Město hnedka zaujme tím, jak je čistý a upravený, je tam prostě příjemně. No popořadě. Nejdřív nás několik místních studentů, který se o nás celej den starali, naložili do MHDčka a odvezli asi deset kiláků za město směrem na nedalekej - a Shakespearův - Stratford nad Avonou do vesnice se slibným názvem - Woodstock. Tam se nachází velikej park, kterej nás nejdřív překvapil tím, že se za vstup do něj platí (6 slábnoucích - safra! - britskejch liber) - naši studentíci nejdřív slibovali, že to někde přelezem, ale nakonec žádný takový místo nenašli. No asi často ploty nepřelejzaj.
Bylo jich celkem asi 6, no nejvíc zaujali dva. Nejakčnější z nich, Sam, kterej byl dobrá chodící encyklopedie. Před jakoukoliv památkou naprosto profi a poutavě dlouho přednášel. Pak z něj vylezlo, že jede Oxfordskou univerzitu reprezentovat v létě do nějaký známý televizní soutěže jako expert na historii, no kluk chytrá asi. A druhá byla holčina, kterou jsme okamžitě překřtili flétnistka podle tý postavy z hudebního tábora. Pohlednější (i když to na fotce nevypadá), ale jinak přesně stejnej způsob mluvy i smích (viz. vlevo). No sranda s ní byla.Ten park teda obklopuje Blenheim Palace, což je rodiště Winstona Churchilla. No - pěkně se mu tam muselo vyrůstat. Obrovský zahrady, krásnej zámek, kde žila celá jeho rodina a kde byl až do odchodu na študie (kupodivu v Oxfordu nestudoval) vychovanej. Na lavičkách teda proběhl takovej menší piknik, povrchní člověk by řekl, že tam chyběla při posezení v parku příjemná troška alkoholu, ale já to tu zmiňovat nebudu.
Blenheim Palace
Na kraji parku se nachází takovej menší prostor pro děti, kde se ale i zdánlivě intelektuální stážisti docela dobře vyblbli. Poté jsme se teda konečně odebrali do univerzitního města. To jsme procházeli a všude se dozvídali spoustu zajímavýho od vážně nabušenýho Sama historika. Ten to neměl připravený jen suchý fakta, ale i - což jsme zvláště my vidláci uvítali - bulvárem opepřený informace jako do jaký hospody tady zašel a co všechno vypil Clinton apod.
University of Oxford je teda "nejstarší univerzita v anglicky mluvících zemích a jedna z vůbec nejstarších na světě", jak praví encyklopedie. Je rozdělená na 39 fakult, mezi největšíma z nich panuje docela dobrá rivalita, jak jsme se mohli přesvědčit i na malým vzorku, kterej nás provázel.
Na závěr celýho dne jsme měli naplánovanou večeři v budově náležející jedný z těch fakult - jedný z těch prestižních. V některejch z nich (přesně si nepamatuju, jestli tahle k nim patřila) studenti neplatí žádný školný, koleje, jídlo ani nic jinýho, naopak jsou ještě podporovaný - ale musí být příslušníky tý správný rodiny, jejíž členové jsou ke studiu pozvaný.
No ale k věci - jídlu. Zasedli jsme teda v tý krásný historický místnosti k luxusní tabuli a já si pořád říkal, že to je jen pro turisty a v těhle podmínkách nikdo žít a bydlet přece nemůže. No - najednou se vážně vyloupnul hlouček mladíků v límečkách a svetříkách. Dobrá mensa!
Tohle město zkrátka působí moc příjemně. Taky jsem poznal spoustu dalších stážístů - vesměs velkejch sympaťáků(ček). Do tohodle dne jsem na celej AIESEC koukal trochu skrz prsty, no tohle se povedlo. Asi bych Oxford zařadil na druhý místo v pořadí měst, kde bych chtěl studovat v příštím životě - hned po Olomouci. Vydařenej den.
Oxford, 16. 5. 2008. Samovo pojednání na téma.. kdo ví herdek, na nějaký téma prostě
University of Oxford je teda "nejstarší univerzita v anglicky mluvících zemích a jedna z vůbec nejstarších na světě", jak praví encyklopedie. Je rozdělená na 39 fakult, mezi největšíma z nich panuje docela dobrá rivalita, jak jsme se mohli přesvědčit i na malým vzorku, kterej nás provázel.
Na závěr celýho dne jsme měli naplánovanou večeři v budově náležející jedný z těch fakult - jedný z těch prestižních. V některejch z nich (přesně si nepamatuju, jestli tahle k nim patřila) studenti neplatí žádný školný, koleje, jídlo ani nic jinýho, naopak jsou ještě podporovaný - ale musí být příslušníky tý správný rodiny, jejíž členové jsou ke studiu pozvaný.No ale k věci - jídlu. Zasedli jsme teda v tý krásný historický místnosti k luxusní tabuli a já si pořád říkal, že to je jen pro turisty a v těhle podmínkách nikdo žít a bydlet přece nemůže. No - najednou se vážně vyloupnul hlouček mladíků v límečkách a svetříkách. Dobrá mensa!
16. 5. 2008. Oxford
Tohle město zkrátka působí moc příjemně. Taky jsem poznal spoustu dalších stážístů - vesměs velkejch sympaťáků(ček). Do tohodle dne jsem na celej AIESEC koukal trochu skrz prsty, no tohle se povedlo. Asi bych Oxford zařadil na druhý místo v pořadí měst, kde bych chtěl studovat v příštím životě - hned po Olomouci. Vydařenej den.
Fotky jsou tady.
 |
| Oxford |
