Pro pána krále!

"For God's sake" (neboli "u Jóviše" či "pro smilování Boží" alias "pro pána krále"). Tak několikrát dnes okomentovala (je to snad její nejčastější věta) moje vždy decentní a občas dřímající šéfová Paula to, že už mi asi pátej den teče z nosu, očí a kdoví odkud ještě. A já s ní souhlasím - nejen proto, že to je moje vždy decentní a občas dřímají šéfová. Sakra. Venku se konečně dělá hezky a já trávil skoro všechny večery tenhle tejden doma. Na programu byl zelenej čaj, playstation a plkání v obejváku. No takže to vlastně tak špatný nebylo. Ale dobrýho pomálu, žejo, protože zejtra má bejt snad dvacet stupňů.

Jsme tady v našem house sharu dobrej lazaret. Asi čtyři s tou chřipkou či co to je - je toho teď plnej nýdnoL - a navíc dvě zlomený nohy. Andreasovi (maďároš) se to stalo hned první den po tom, co skončil v práci a jel na pohovory kvůli nový se životopisama v ruce. Na zastávce na schodech špatně došlápnul, pum - a má na dva měsíce nohu v sádře. Takže rázem úplně jiný starosti a pojede aspoň na měsíc domů, protože tady to bez práce živit je hoodně drahý. No smolař, safra.

A druhá zlomenina se přihodila mýmu spolubydlícímu Josému, vášnívýmu to milovníkovi Ninja želv. Teda ne jemu, ale nejoblíbenější z jeho figurek, vášnivý cestovatelce, která měla to samý zranění jako Andreas - zlomenou nohu.. Naštěstí rekonvalescence byla mnohem rychlejší a Donatelo už je teď na výletě v Bologně.

No když o tom tak přemejšlím, tak ta moje léčba extra intenzivní nebyla. Včera super kino v centru města za rozumnou cenu - dávali Sweeney Todda. Odehrává se to celý v Londýně, sranda, když člověk pozná některý místa. No a ve středu jsme vlastně byli na fotbale ve sportbaru Shillibeers tady poblíž - Liga mistrů Barcelona - Manchester, která se tady tak všude prob(p)írala, byla totiž jen na placeným Skye. Zápas dobrej a ještě mě tam zaujala jedna věc, který jsem si už všimnul párkrát jinde v nálevnách.

Docela dost populární jsou tady akce, kterým říkaj Quiz Night. V hospodě pořádají takový večery s "kvízem", témata jako sport, zeměpis, hudba, historie apod., v "naší" putyce bylo startovný asi tři libry. Je to prostě takovej hospodskej Risk(uj), akorát člověk nevyhraje cenový triptych od firmy Electrolux (proč mi takovýdle kraviny zůstávaj v hlavě? no Ivan Vyskočil je nezapomenutelnej asi), ale třeba padesát - čím dál tím slabších - liber v hotovosti a padesát na útratu, tak to je aspoň v tý hospodě, kde jsme byli my ten večer. Hlavně to je sranda myslím.

Taky se na to musím(e) někdy vypravit. Podle toho, jak často se mě v práci i přes moje neustálý připomínky ptaj "kdy zase pojedeš do Československa?" by nemuseli bejt Angláni až tak nabušený. Uvidíme.

The Hives - švédskej nájezd na Londýn

Tak jsme byli na The Hives. Jo mimochodem - slovník praví, že:

• hives-úly,
  
• hives(pl.)-kopřivka, vyrážka.

Koncert se konal v pátek večer v Brixton Academy. Brixton, to je čtvrť na jihu Londýna, která je vyhlášená hodně silnou rasta jamajskou komunitou. A taky spoustou podnikavejch kluků nabízejících "skunk skunk skunk skuuuunk" u metra. Kolikrát, když vidím, s jakou intenzitou bez přestání mrkaj, si říkám, že jim to musí zůstat a určitě mrkaj i po práci doma u televize.

I v Brixton Academy, což je vlastně bejvalý divadlo otevřený už někdy před osmedesáti lety, byly zezačátku hlavně reggae akce (to jsem se tedy dočetl), postupně začaly hrát i kapely a hlavně po rekonsturkci v osmdesátejch letech se to dost rozjelo, vyhrává to pravidelně i cenu pro nejlepší koncertní místo nýdnoLa. Klub se tomu asi říkát nedá, protože to má kapacitu necelejch pět tisíc, tak asi spíš hala. Prostě Brixton Academy - teda teď Carling Academy Brixton, díky sponzorujícímu pivovaru. No mimochodem Carling žádná sláva, zlatej Gambáč.

Hned u vchodu spousta skalňáků s logem hlavních hvězd večera, důkladná security kontrola (vše vypito, nejsme blbí) a hurá na to. Ten hlavní sál je vážně hezkej, k pódiu se to jakoby mírně svažuje, takže všichni mají dobrej výhled. Asi nad prostředkem toho prostoru pro diváky se najednou úplně zalomí střecha a člověk má pocit, jakoby to bylo otevřený. Teda, možná to bylo tím vínem s kolou, kdo ví. No na koncert samotnej jsem se dost těšil - hlavně po chvalozpěvech do nebe vynášejících jejich vystoupení v Roxy. No je to v současnosti nejpopulárnější skupina ze švédský Fagersty v Pardubicích a okolí, to je bez debat.

Přišli jsme už po předkapele a postupně se prokousávali blíž pódiu. Mě celej koncert docela nadchnul, nejen jak to zahráli, to je jasný (šupec!), ale uměj u toho udělat i dobrou show. Na všech je vidět takovej dobrej nadhled, neberou to extra vážně, bavěj se u toho. Zpěvák je správně provokativní a sarkastickej, přišlo mi to jako takovej skoro morrisonovskej přístup "mysli si, co chceš, my jsme prostě the hives.. a jsme dobrý", člověk se ani chvíli nenudí, srandaa to je. I jejich image s uniformama chlapců z nedělní školy je dobrá, no - vyznívá to jak od poblázněný fanynky, ale bylo to prostě dobrý. Na konci myslím nebylo v hale moc lidí v suchým triku - ať už s logem či bez.

Všechny fotky z mýho zánovního foťáku jsou tady.

The Hives

No a ten zánovní foťák umí nejen fotit, ale i kamerovat. Je prostě šikovnej. A zánovní.

The Hives - Brixton Academy - 18.4.2008 - T.H.E.H.I.V.E.S.


The Hives - Brixton Academy - 18.4.2008 - Tick Tick Boom Boom


The Hives - Brixton Academy - 18.4.2008 - Hold to say I told you so


The Hives - Brixton Academy - 18.4.2008 - slovo na závěr

Konec doby hájení

Koukám koukám, že jsem v Londýně přesně sto dnů. Třeba u politiků, který zrovna přišli do vlády, tomuhle časovýmu intervalu vždycky říkaj doba hájení - prostě se jim dává čas, kdy se můžou otrkat, zvyknout si, rozkoukat se - všichni by je měli tak trochu šetřit. Teda - měli by, ono to pak asi v praxi bejvá jinak. Po uplynutí těch sto dnů už se nemůžou na nic vymlouvat, měli by jet naplno.

No - vezmu to teda stejně. A proč ten rozjezd odkládat, když tu zejtra hrajou The Hives.

Zejtra tasí

Začal jsem tady chodit do školy na anglinu. Pořád mi přijde, že mám ve spoustě věcí celkem guláš, tak i proto jsem o tom uvažoval. Odrazovaly mě ceny.

Donedávna tady byly kurzy ESOL - English for Speakers of Other Languages - pro přistěhovalce z EU či odjinud bez práce (nebo pod určitou hranicí příjmu) zadara - teda teď už prej asi za 15 liber na semestr, ale budu tomu říkat zadara. Já se buď nemohl dostat k informacím o těch správnejch, nebo už byly uzavřený, takže jsem pátral po nějakejch placenejch za rozumný ceny. Je u nich ta výhoda, že - narozdíl od těch zdarma - je tady jistota, že to bude pokročilý - teda přiměřeně, tak akorát pro každýho, žádnej velkej mix. Navíc jsem slyšel, že v těch, který jsou gratis, se - díky tomu, že tam chodí hodně přistěhovalců "zdaleka" či lidí bez práce - řeší často víc pracovní povolení či bydlení, ten učitel je pro studenty takovej poradce ve všech možnejch otázkách. No asi jak kde, ale jak jsem slyšel, tak prodávám. Teda píšu.

Našel jsem teda jeden za docela přijatelnou cenu, ale pořád si nebyl jistej, jestli se mi to chce dát. Probíral jsem to teda s lidma v práci a můj ambiciózní indickej šéfík, kterej má tyhle věci v malíku, mi nabídnul úplně ideální variantu. Všichni zaměstnanci naší firmy mají možnost čerpat asi 700 (v tomto případě ne až tak slabejch) britskejch liber ročně na tréningy a kurzy (training budget tomu říkají) - na můj půlrok teda připadá asi polovina. Klasický kurzy jsou tady hodně drahý - den za sto liber není výjimka, takže tříměsíční kurz angličtiny je pro mě úplně ideální řešení.

Jsem teda zpět ve školních škamnech, píšu domácáky, ořezávám tužky a tak. Chodím do Waterloo School of English, z práce to mám pět minut, je to jeden blok od Oxford Street. Jezdím kolem na kole, tak jsem tam jednou zašel, zeptal se a všechno se mi zamlouvalo. Učitelka je tak 38 letá Francouzka - pořád zapomínám jméno... No za první hodinu jsem nepostřehnul ani špetku toho jejich pěknýho akcentu, učí takhle English v Londýně už asi deset let. Je taková dobře švihlá, takže ty hodiny mě baví! Má zajímavýho borce - šéfa fanklubu Arsenalu v Anglii (to je hobby) a majitele agentury, zastpující DJe (to je práce). Učí právě i na těch kurzech zdarma, říkala nám, že učitele tam platí britská vlada kvůli podpoře přistěhovalců - a prej hodně dobře! Ale určitě je ráda, že si chvíli odpočině od starostí se zdravotním pojištěním či otvíráním bankovního účtu.

Ve skupině je nás šest. Vdaná mladá Brazilka; Španěl, kterej znal Pardubice (ha!); nevdaná mladá Venezuelanka; Češka z Kolína a Polka z Poznaně. No docela dobrá skvadra. Máme to dvakrát týdně po třech hodinách, 18.00-21.00.

A když už píšu o někom, kdo zná Pardubice. Chodím tady do jednoho sport centra na squash. Probíhá to tam tak, že člověk zaplatí 2.5 (čím dál slabších, hergot) britskejch liber a střídá se na kurtech se všema možnýma "kolegama", který přišli taky. Je to fajn, člověk si hodně zahraje a pozná spoustu různejch stylů, ale o to teď nejde. Takhle jednou jsem šel na kurt s jedním anglickým fousáčem a jen při potřepání rukou a vyslovení "Martin" okamžitě poznal, že jsem Čech a dokonce byl v Pardubicích, znal dostihy a tak. Nevlastní mamina je prý Češka - možná bývalá aupairka u nich v rodině :) Ne, kecám, ale prej je to tady docela známej příběh - rodina si najme mladou holku z východní Evropy na hlídání dětí a skončí to aférkou. Každopádně - máma-nemáma, aupairka-neaupairka, aférka-neaférka: hájil jsem čest nás kluků z východu s přízvukem úspěšně, dostal nářez :)

No nic, jdu psát domácák - "zejtra tasí"!

Oyster Card

Oyster Card: to je - třeba vedle Mind the gap - věc, který tady člověk používající metro neunikne. Vlastně nejen metro, ale celkově hromadnou dopravu.

Je to taková chytrá bezkontaktní karta, která byla londýnským starostou slavnostně představená v roce 2003 a postupně k její používání přešla naprostá většina cestujících - v minulým roce už tak bylo zaplaceno víc než 80 procent jízd a určitě to jde nahoru.

Člověk (i turista, neřku-li vidlák) by byl hloupej, kdyby to nepoužíval. Má to totiž spoustu výhod - pro londýnský MHD i cestující. Člověk šetří čas - kartu prostě dobije a pak jen "pípá", cestování s ní vychází taky mnohem levněji ve srovnání s klasickou "papírovou" jízdenkou - asi i tím chtějí motivovat k jejímu používání.

Vyplatí se to i turistovi, kterej jezdí celej den - prostě všude, kde jezdí, pípá a na určitý hranici - myslím, že na 6.5 - ne zrovna silnejch (sakra!) britskejch liber, se to zastaví a víc už odečteno nebude. Nebo pravidelnej cestující např. autobusem si kartu dobije jako lítačku a při vstupu do busu jen pípne a řidič vidí, že je všechno okej. Kredit ani karta nikdy (teda.. nikdy..) nepropadá.

Od začátku jsem taky přemejšlel, proč se taková karta jmenuje zrovna "Oyster" - česky ústřice. Takže, člověk, kterej se na tom výběru jména podílel, ty důvody popisuje takhle:

1. úplně neotřelej přístup k výběru - nemá to vztah ani k Londýna, ani k dopravě
2. chtěli vyjádřit bezpečnost s tou kartou spojenou - u ústřice taky uvnitř bezpečně ukrytá perla
3. známý (prej.. teda já to do teď neznal..) anglický přísloví "the world is your oyster" - svět je vaše ústřice - něco jako máte život ve svých rukou, nebo jaký si to uděláš, takový to máš
   
4. ten poslední důvod jsem úplně nepochopil či špatně přeložil - je to něco se vztahem k Londýnu - "Thames estuary oyster beds", fakt mi hlava nebere, něco jako ústí temže coby líheň ústřic. no nic, na tohle už je moc pozdě :)
   

Samotný používání Oyster Card probíhá asi následovně:
(dneska to je samej číslovanej seznam koukám)

1. Cestující si u přepážky za vratnou zálohu 3 (stále slábnoucích.. sakra!) liber zakoupí - nebo spíš vypůjčí - tenhle zázrak.
   
2. Následně si dobije kredit, případně lítačku - a může jet.
   
3. Při vstupu do metra či autobusu prostě u vstupu přejede kartičkou kolem snímače - mělo by to snímat až do osmi centimentrů, karta můžem být klidně v pouzdře či peněžence, snímač pípne a cestující pokračuje dále do vozu.
4. Při východu z metra znovu pípne - při každým průchodu si zároveň může prohlídnout svůj kredit.
   
5. Kdykoliv potom může kredit dobít nejen na stanicích MHD, ale taky v několika tisících místech k tomu taky určenejch místech - hlavně trafiky jsem třeba já využil. Samozřejmě i přes net to jde, tam se dá nastavit taky automatický dobíjení při poklesu pod určitou hranici. Prostě to maj dobře vykoumaný, to se musí nechat.
   

Zvlášť pro ty s (drahou) lítačkou, no vlatně pro všechny, je dobrý využít možnosti si kartu zaregistrovat - pak při případný ztrátě stačí přijít na přepážku či online ztrátu nahlásit a o kredit se nepřijde, jen se koupí nová karta a jede se dál. No, mně se bohužel toto stalo hned zezačátku a karta registrována nebyla, prostě taková "mladická nerozvážnost" a "já už to víckrát neudělám" :)

Pokud se karta třeba poničí a na snímači nefunguje, stačí si vyzvednout u přepážky na výměnu jinou. Ani toto mě neminulo - prostě je třeba vzít ten pobyt ve velkoměstě se vším všudy. Naštěstí tohle nic nestojí.

Objevila se i nějaká ta kritika, že třeba u měsíčních a delších lítaček, kde je povinná registrace, jde vlastně o zasahování do soukromí a ty lidi jsou vlastně taky pak sledovatelný, kde se pohybujou. Taky toho policie už mnohokrát využila.

Je to fakt hodně používaný a do budoucna perspektivní, což pochopila třeba i jedna místní banka, která nabízí ve spolupráci s MHD pod sloganem "vítejte do budoucnosti" kombinovanou bezkontaktní kreditku a oyster kartu, kterou je teda možný i platit v obchodech.

V současnosti taky testuje Nokia ve spolupráci s O2 a Transport for London telefony, který budou fungovat taky jako Oyster Card svýho druhu - i jima si bude moct člověk "cvaknout", po jejich přiblížení ke snímači se člověku odečte z kreditu (či přičte na fakturu) daný jízdný.

Nebo jsem viděl různý společnosti nabízet hezký futrálky na Oystery zadara - s jejich logem samosebou.

I takhle prostě chtějí soukromý společnosti vytěžit něco z výbornýho a oblíbenýho nápadu, jakým celá tahle karta určitě je. Moc velkoměst něco takovýho asi ještě nemá, vlastně spíš nevím, možná má. Koukám taky, že třeba v Hongkongu mají podobně vymyšlenou kartu - Octopus Card - viz. vpravo. Používají už od roku 97 a nabízí víc funkcí než ta londýnská, třeba ty nákupy. A mimochodem - je taky mnohem hezčí. Takže tady mají vlastně ještě co dohánět :)

No a na závěr - je to kravina, vím, ale mně to prostě nedá:

"Úsměv na rtu? Oyster kartu!"

Good Bye party pro pyžamovou lady - fotky

Část dokumentace z pátečního večera u nás na bytě následuje níže. Chybí ta, kvůli který celá party vlastně byla - Korejka Minto v pyžamu. Nemá totiž ráda, když jí někdo fotí. Na závěr večera nám tedy jednomu po druhým nečekaně vymazala všechny fotky, na kterejch byla.

Foťák vždy vylákalo pod záminkou, že se chce na snímky podívat, a my - důvěřiví joudové - aparáty ochotně půjčovali. No psal jsem, že to je svéráz. Ale stejně fotky dobrý - např. maďarskej spolubydlící padající a následně ležící na zádech. Byl prostě unavenej.

Kompletní galerie je tady.

Good Bye Party - Pyjama Lady

Carpe diem

Uff. Kdyby platila úměra čím lepší akce, tím větší kocovina, tak bych mohl podle svýho dnešního stavu včerejší večer asi označit za svůj mejdáč roku. Teda - vlastně tři mejdáče. Původně jsem si myslel, že tento vpravdě náročný úkol do puntíku splnit nezvládnu, ale dobrá věc se podařila! Byl jsem teď nějak dlouho takovej klidňoučkej, tak byla i chuť - no prostě užij dne, žejo.

Začalo to hned po práci - Ashlin, jedna mladá kolegyně z personálního, totiž odchází makat do nějaký právnický kanceláře, takže se to zapíjelo v blízký putyce. Účast víc než hojná, snad čtyřicet lidí z CABE tam bylo.

Druhá fáze - po přesunu na kole (ještě docela rozumná jízda) jsem pokračoval ve velkým baru Litten Tree na Old Street, kde AIESEC (ta studenská organizace, díky který tady vlastně makám) pořádal takovej večer pro nás, stážisty. Sranda, jak má člověk (vidlák) spojený některý slova s konkrétní osobou, třeba u stážist(k)y se mi furt vybavuje Monica. No ale k věci - teda akci. Jmenovalo se to Global Village a probíhá to tak, že všechny možný národnosti si připravěj podle svýho gusta stolky s jejich vlaječkama, prospektama, jídlem či pitím. Všichni tam pak korzujou, ochutnávaj, plkaj. Někdy se mi zdaj tyhle akce takový až moc organizovaný či jak to říct, ale tahle byla dobrá. Nejvydařenejším, a to po všech stránkách (jídlo, pití i prezentátoři-ky), jsem shledal stolek litevskej, u kterýho jsem tedy strávil nejvíce času. No ale čas uháněl jako splašená kobyla a já měl před sebou poslední bod programu.

Závěr totiž proběhl u nás na bytě - hned po posledním cyklopřesunu. Ještě, že my český kluci v Londýně nedáme bez helmy ani ránu, cejtíme se pak bezpečně. Jedna z korejskejch spolubydlících Minto (tak jí říkáme, to jméno se správně píše - a asi i vyslovuje - úplně jinak, Ming-Jeong či co) se totiž stěhuje na jednolůžák do vedlejší čtvrti ke svejm korejskejm kámoškám, tak jsme jí udělali Good Bye akci. Ta holčina je děsnej svéráz, studuje nějakej módní design a má snad deset druhů pyžam, ve kterejch pořád pobíhá barákem, pyžamová lady jí říkáme. Vlastně poprvý jsme se takhle sešli úplně všichni - a bylo to výborný. Pan domácí byl stavem našeho obýváku dnes po ránu lehce zaskočen. Pak sem taky nahodím nějaký fotky, teda po řádný cenzuře.


Tohle město je skvělý. Zní to tak nějak banálně či klišovitě, ale je to tak.

15 North Road, Londýn. Obývací pokoj. 12. dubna 2008 časně zrána

Olympijská pochodeň v Londýně aneb co znamená "čajnovat"?

O víkendu se toho událo docela dost. Tak třeba páteční pivko v centru se stážistama - no už 11 jsem byl utahanej (co to je toto), pak sobotní sázkařská haluz následovaná mejdáčem v bytě "u doktorky", kde jsem bydlel na začátku ledna. Společnost tam byla vskutku rozmanitá, průměrnej věk odhaduju na 35, počáteční odměřenost se postupem času a s přibývajícíma sklenkama značně uvolnila. Nakonec jsem tam i přenocoval a ráno mě - cyklistu v mikince - dost překvapil sníh všude kolem a teplota těsně nad nulou. No kdyby nic jinýho, tak mě zpáteční cesta spolehlivě zbavila kocoviny, přijel jsem zmrzlej jak ho... no prostě zmrzlej.

Pak jsme teda - v neděli po poledni (po obědě se říct nedá, spíš snídani) vyrazili na Trafalgar Square - byla to totiž jedna ze zastávek pouti olympijský pochodně Londýnem. Původní záměr, kterým bylo - při vší úctě - oheň močením uhasit (hovězí to nápad, vzniklý po pár žejdlících piva, ale aspoň vyjadřuje, co si o tom vidláci v Londýně myslí), se nakonec nezdařil, ale bylo to zajímavý, to jako jo. V současný situaci a navíc v tomhle městě, kde se najde silný zastoupení snad jakýkoliv názorový skupiny, to - samosebou - vlastně nebylo moc o sportu, ale víc o politice. Každopádně je dobře, když lidi ten svůj protest přiměřeně (někteří to přepískli..) vyjádří. No zírali jsme, když jsme tam dorazili.

Narváno Číňanama s vlaječkama, který pořád dokola čajnovali - pokřikovali "čajna čajna čajna čajnáááááá!" - viz. třeba tohle video. Když se objevil chlapík s tibetskou vlajkou kousek od nás, tak ho obstoupili a ještě zvýšili intenzitu "čajnování". No divný. Čekal jsem jenom, kdy pustěj Internacionálu.

Vložka: tyhle dvě fotky jsou docela vtipný, nazval bych je Vidlák revolucionářem. A nejde tam ani tolik o toho vidláka, ale o ty figury kolem něj.

"Podezřelá osoba s vlaječkou v ruce, zadržet, přepínám"

"Co nám to děláš ... ???"

Kdyby nic jinýho, tak na tý olympiádě v Pekingu je dobrý to, že se o těch problémech tam víc mluví, lidi se o tom víc dozvědí nebo chtějí dozvědět, nějakej ten tlak na Čínu vyvinutej bude - teda je otázka, jestli je to zajímá.

Samotnej olympijskej oheň, kterej byl mimochodem neustále obstoupenej třema (!) řadama různejch typů sekuriťáků či policajtů, jsme teda vyděli hodně z dálky a jen na chvilku, byl to chaos.

Víc na fotkách a videích tady

No každopádně to je tady téma dne, navíc předseda organizačního výboru londýnskech her v roce 2012 (bejvalej atlet) Sebastian Coe přilil ještě vodu do ohně, když řekl (zkoušeli mu volat z rádia a "omylem" se dostali doprostřed jeho hovoru s někým), že ti "Číňani, kteří to měli v Londýně na starosti, jsou zločinci" .. Takže trapásek a musí to všude vysvětlovat. Ale myslím, že za zlý mu to nikdo nemá. Navíc policie se v několika situacích zachovala hrozně, měli incidenty s nějakejma novinářema i s pro-tibetskýma (ale pokojnýma) demonstrantama.

Klik na obrázek pro celou galerii

Olympijský oheň

No a ještě jedno video - tohle je docela dobrej report o tom, co se tady vlastně dělo (mimochodem reportáž na Nově byla nazvaná "Demonstranti v Londýně zaútočili na olympijskou pochodeň"). Je to od AlJazeery, ale tentokrát tam žádnej fousatej štramák není.

Tož vidláku, šak ty jsi milionář!

Comply or Die (Podrob se nebo zemři - či jak to přeložit) vyhrál Grand National. Ha. Co k tomu říct. No prostě - vynikající odhad situace, správné načasování, dechberoucí intiuce. :)

A hlavně - pořádná klika. Pokolikátý už? Juch!

Vsadit si v Anglii není přece žádnej hazard aneb Go, Podrob se nebo zemři !

Když už je ten víkend, kdy se jede Velká národní (alias liverpoolská), kde místní prosázejí celkem nějakejch 300 miliónů liber (a taky se všude v novinách či TV řeší), tak jsem se taky přidal. To vlastně ani není ani žádnej hazard, žejo, ale turistická povinnost, když tu člověk nějakou dobu pobývá.

Přece jenom, anglický sázkový kanceláře jsou největší (a asi i nejstarší) na světě, takže to člověk chce vidět, jak to chodí.

Ladbrokes a William Hill, největší anglický sázkový kanceláře

Rozdíl tady je kromě toho, že se dá vsadit třeba na závody chrtů, American Idol, kulečník či Eurovizi (ale kvůli kurzu Slavi v Plzni museli volat na centrálu - no toto ... :) třeba taky v tom, že kurs není udanej např. 1.8 na výhru, ale 4/5 - tímhle číslem si člověk vynásobí svou sázku a vyjde mu jeho čistej zisk.

Vybral jsem si teda William Hill (druhou největší) a Ladbrokes (založeno 1886), která je vůbec nejúspěšnější a jsou vážně na každým rohu. Jejich tikety nějak moc profi nevypadají, docela jsem koukal, viz. tiket vlevo níže.

Vzhled tiketu z největší sázkový kanceláře na světě (vlevo) mě lehce překvapil

Teď se děj vůle boží. Chrty i kulečník jsem teda vynechal, no Slavia je jistá (Vláďa Šmicer jí přece dovede k titulu), Portsmouth-West Bromwich uvidíme (nejnižší kurs na první gól utkání měl Baroš - pořád mu tady nějak věřej) a koně - to by byla haluz, vybíral jsem podle jména. Comply or Die mi znělo dobře, asi i proto, že jsem neznal slovo comply - znamená to teda Podrob se nebo zemři.

Pracovní tempo v UK je skutečně vysilující! (důkaz)

3. 4. 2008, 13.00-13.30, moje šéfová Paula:


Poobědová chrupka, no ... :)

Eden Project

A po nejapným aprílovým teda zase jeden seriózní. Teda - v rámci možností.

Eden Project, Cornwall, 27. 3. 2008

Když jsme do Cornwallu odjížděli, tak jsem vlastně vůbec netušil, co nějakej Eden Project je. Jde vlastně o obrovský ekologický centrum, vybudovaný v prostoru bývalýho lomu. A taky je to v současnosti největší turistickej tahák celýho Cornwallu (kterým se snaží otočit současnej útlum) - podle nějakýho průzkumu tam 40 procent návštěvníků přijelo právě kvůli tomuhle místu a po London Eye a Tower of London je to (údajně) třetí nejnavštěvovanější místo v Anglii (asi 1.5 milionu návštěvníků ročně).

V podstatě je Eden Project veliká botanická zahrada a taky místo, na kterým chtěj ukázat, že i minulou činností hodně poničený místo se dá znovu oživit a dá se tam pěstovat skoro cokoliv. Po příjezdu tam a průchodu pokladnou - pro nás, coby oddělení zdrojů, který teda má s tím tématem něco společnýho, domluveno volný vstupný, jinak to je 15 liber - hnedka zaujmou obrovský (údajně největší na světě) skleníky ve tvaru golfovejch míčků.



Tyhle fóliáky jsou rozdělený do dvou "biomů", jak oni říkají. První má vlhký tropický klima, druhej teplý a suchý středozemní. V obou je možný vidět všechny možný rostliny z danejch koutů - je to rozdělený i přímo podle lokalit (třeba jižní Amerika, západní Afrika apod.) a vážně to je celý dost působivý. Celkem v těch skleníkách mají na 100.000 rostlin z celý planety.

Tenhle projekt zaměstnává víc než 500 osob. Říkal jsem si taky, jak to asi můžou financovat. Nějakou část si to na sebe vydělá samo - suvenýry, vstup, jídlo připravený z vlastních surovin - ale hlavní zdroj byla národní loterie, jejíž výtěžek šel na Eden Project, a fondy Evropský Unie.

V areálu je taky krásně udělaná "vzdělávací" budova vhodná pro konference, kurzy a tak - plná různejch zajímavostí o ekologii, globálním oteplování a vůbec o vztahu k přírodě. A taky tam třeba promítají Al Gorovu Nepříjemnou pravdu - no Vašek by z toho celýho asi neměl radost :)

Konají se tady třeba taky veliký koncerty - to si teda neumím moc představit - ale zahráli např. Pulp, Muse, byl tam jeden z koncertů v rámci Live 8 a taky se tam natáčelo něco do jedný z Bondovek. Sednout si člověk může na lavičku připojenou na solární pohon - připojí si tam třeba sluchátka a ona zahraje - o tom jsem teda jen slyšel a sám nevyzkoušel. No stejně nemám sluchátka. Nebo obrovskej "Weee Man" vyrobenej ze starejch vyhozenejch elektrospotřebičů je docela zajímavej - viz. vlevo.

V zimních měsících - a taky na konci března - je tam k dispozici taky ledová plocha, na který si může kdokoliv zabruslit. Kdokoliv - to znamená třeba i vidlák nebo jeho spolupracovník Odunayo z Nigérie, kterej byl vážně roztomilej. Prostě Kokosy na ledě. Viz. video níže (zajímavost - čas: 00:32, událost: ďábelský smích účetního Tonyho).

Asi nikdo z nás po příjezdu nezačne jíst zničehonic jen biopotraviny, chodit čistit lesy či na srazy Greenpeace, ale aspoň to člověka - i vidláka - donutí chvíli o přírodě a vztahu k ní trochu přemejšlet.

Moje kníratá polská svatba

Cześć! Nojo, už je to tak. Rány lítaly všude možně kolem a už to trefilo i mě - vidláka toho času v Londýně.

Jmenuje se Marzena (pro přátele Mařka) a pochází z jihopolského městečka Wisla (stejně třeba jako kníratá létající legenda Adam Malysz). Má výborné zaměstnání - u úseku v Tescu kousek od našeho bytu - takže budeme vždy zásobeni čerstvou uzeninou. V Anglii žije a většinou též v naší oblíbené síti supermarketů pracuje též velká čast jejího - vlastně už skoro našeho - příbuzenstva, viz. foto.

Na naše zdraví pravým krakowským šampaňským připíjí (zleva): maminka Urszula (ta podoba..), tety Aga a Marta, strýc Lolek a jeho velmi mladě vypadající matka Konopka

Seznámení proběhlo u regálu se zlevněnými obloženými chleby. Protože jsem hned věděl, že se něco přihodilo, tak jsem si je (rozuměj chleby) vyfotil. Viz. níže.

Zlevněný obložený chléb se šunkou a hořčicí (v levé části fotografie). Nikdy nezapomenu...

Jako svatební datum bylo zvoleno 29. září toho roku - bude to přesně v den 65. narozenin hrdiny a osvoboditele, nepřekonatelného vůdce polského lidu, kníratého barda Lecha Walesy.

Jedinečný a nenahraditelný.. i takový je tatíček Lech (na fotografii s květinou)

Na závěr snad jen - Dziekuje, Tesco...

Školení v Cornwallu - po návratu

CABE - můj zaměstnavatel - posílal v minulejch letech naše oddělení, tj. oddělení zdrojů, na teambuildingový výlety. To znamená víkend, kde se hrajou hry a plní různý úkoly, to všechno má "stmelit kolektiv".

Mám dojem, že takový vejleto-exkurzo-školení, který jsme absolvovali minulej tejden ve středu-pátek, plní ten účel asi určitě líp.

Fotky (více či méně vydařené a smysluplné) jsem nahodil sem.

Ve středu odpoledne jsme teda z londýnskýho nádraží Paddington vyrazili směrem na jihozápad na poloostrov Cornwall. Ze čtyřhodinový cesty byl nejzajímavější i z okýnka krásnej přístav Plymouth, já - jako správnej vidlák vybavenej brožurou - jsem se dočetl třeba to, že:

• centrem oblasti je město jménem Truro,
• existuje tam místní jazyk, nějak příbuznej s tím původním v Irsku, kterej nazývají cornish - něco jako corn(i)ština, a plynně jím mluví a hlásí se k němu asi 300 lidí (to teda není moc..),
• nějaká skupina místního pakoňů usiluje o vytvoření jakýsi autonomie týhle oblasti,
  
• Hitchcocka v Cornwallu napadlo natočit Ptáky,
• je to jedna z nejchudších oblastí Anglie - třeba cestovnímu ruchu údajně hodně uškodil nástup nízkonákladovejch aerolinek - člověku třeba z Londýna či Manchesteru teď už vyjde skoro levněji vyrazit třeba na jih Španělska než sem,
• nejznámější anglický surfařský městečko - Newquay - je právě v Cornwallu a vůbec celá oblast je tomuhle sportu zaslíbená.
  

O zábavu po cestě i v průběhu výletu se staral hlavně kdo jinej než firemní nezmar účetní Tony, no a pak už jsme dorazili do cíle - dvacetitisícovýho městečka St. Austell, který nás překvapilo palmama i teplým počasím. Menší skoro rodinnej hotel, dobrá neTesco večeře a následnejch pár teambuildingovejch (haha) pivek u fotbalu Francie - Anglie (zase prohráli.. saláti) - to všechno nás naladilo na tu správnou nepracovní notu.

Cornwall, 26.-28. 3. 2008

Celý to pak příjemně a (možná až moc) rychle utíkalo. Hlavním účelem celýho vejletu a důvodem, proč vyrazit zrovna do týhle oblasti, byl tzv. Eden Project. Tím není myšlenej dlouholetej sen všech sešívanejch fanoušků (i Vládi Šmicra), ale nádherný ekologický centrum, vybudovaný v prostoru bývalýho lomu patnáct minut autem z našeho hotelu v St. Austellu.

Ale o tom se víc rozepíšu až zejtra, dnes už mi padá hlava na klávesnici. Ono to rugby je přece jenom zatraceně náročnej sport. I na Playstationu.