úterý 1. dubna 2008

Školení v Cornwallu - po návratu

CABE - můj zaměstnavatel - posílal v minulejch letech naše oddělení, tj. oddělení zdrojů, na teambuildingový výlety. To znamená víkend, kde se hrajou hry a plní různý úkoly, to všechno má "stmelit kolektiv".

Mám dojem, že takový vejleto-exkurzo-školení, který jsme absolvovali minulej tejden ve středu-pátek, plní ten účel asi určitě líp.



Fotky (více či méně vydařené a smysluplné) jsem nahodil sem.

Ve středu odpoledne jsme teda z londýnskýho nádraží Paddington vyrazili směrem na jihozápad na poloostrov Cornwall. Ze čtyřhodinový cesty byl nejzajímavější i z okýnka krásnej přístav Plymouth, já - jako správnej vidlák vybavenej brožurou - jsem se dočetl třeba to, že:
  • centrem oblasti je město jménem Truro,
  • existuje tam místní jazyk, nějak příbuznej s tím původním v Irsku, kterej nazývají cornish - něco jako corn(i)ština, a plynně jím mluví a hlásí se k němu asi 300 lidí (to teda není moc..),
  • nějaká skupina místního pakoňů usiluje o vytvoření jakýsi autonomie týhle oblasti,
  • Hitchcocka v Cornwallu napadlo natočit Ptáky,
  • je to jedna z nejchudších oblastí Anglie - třeba cestovnímu ruchu údajně hodně uškodil nástup nízkonákladovejch aerolinek - člověku třeba z Londýna či Manchesteru teď už vyjde skoro levněji vyrazit třeba na jih Španělska než sem,
  • nejznámější anglický surfařský městečko - Newquay - je právě v Cornwallu a vůbec celá oblast je tomuhle sportu zaslíbená.
O zábavu po cestě i v průběhu výletu se staral hlavně kdo jinej než firemní nezmar účetní Tony, no a pak už jsme dorazili do cíle - dvacetitisícovýho městečka St. Austell, který nás překvapilo palmama i teplým počasím. Menší skoro rodinnej hotel, dobrá neTesco večeře a následnejch pár teambuildingovejch (haha) pivek u fotbalu Francie - Anglie (zase prohráli.. saláti) - to všechno nás naladilo na tu správnou nepracovní notu.

Cornwall, 26.-28. 3. 2008

Celý to pak příjemně a (možná až moc) rychle utíkalo. Hlavním účelem celýho vejletu a důvodem, proč vyrazit zrovna do týhle oblasti, byl tzv. Eden Project. Tím není myšlenej dlouholetej sen všech sešívanejch fanoušků (i Vládi Šmicra), ale nádherný ekologický centrum, vybudovaný v prostoru bývalýho lomu patnáct minut autem z našeho hotelu v St. Austellu.

Ale o tom se víc rozepíšu až zejtra, dnes už mi padá hlava na klávesnici. Ono to rugby je přece jenom zatraceně náročnej sport. I na Playstationu.

Žádné komentáře: