Poprvé na rugby.. teda Poprvé na rugby union vlastně

Minulou sobotu mě vytáhli kolegové z práce na rugby. "Kolegové z práce", to znamená (na fotce níže zleva): Graham a Huw ze správy budov a zařízení, účetní Tony, pak je tam vidlák jeden, Colin z personálního (pohodář největší, ten to celý spískal) a můj šéfik Jatin.

Sraz byl v jednu odpoledne na nádraží Waterloo. Účetní Tony (červená bunda) hned po příjezdu překvapil dotazem, kde je nejbližší hospoda, že by si rád dal pár Guinessů před zápasem - výkop byl ve tři. Sranda vidět ty lidi takhle mimo práci :)

13.05 (nádraží Waterloo) Účetní Tony: Dal bych si nějaký Guinessy!

Samozřejmě o rugby jsem nevěděl skoro nic kromě toho, že se to tam dost mydlí, Angličani to hodně prožívají, minulej rok vyhrála JAR mistrovství světa (finále proti Anglii právě .. aspoň jsem si je mohl dobírat) a jinak celkem kulový. Tak jsem se jako správnej vidlák vyptával a vyptával..

Označení rugby se tady používá pro dvě různý hry - nebo spíš dvoje různý pravidla: rugby union a rugby league. To první je "klasický" rugby, který se hraje v Evropě, rugby league je populární hlavně na ostrovech. Je mezi nima rozdíl v několika pravidlech - základ je to, že to první hraje 15 hráčů, to druhý 13, ještě tam jsou nějaký detaily, který jsem nepochytil.

13.30 (nádraží Twickenham, po příjezdu) Účetní Tony: Tak kam půjdem??? Moc času nemáme!

Rugby league byla na začátku v Británii i Austrálii sportem hlavně pro dělníky, takže hráči na vysoký úrovni byli od začátku placení - protože třeba horníci přicházeli sobotním zápasem o možnost vydělat peníze. Union byla ze začátku pro všechny úrovně amatérská, hráli ji lidi ze "střední vrstvy", kteří normálně pondělí-pátek pracovali, takže víkendy měli volný. Samozřejmě dneska už jsou i tady hráči na vysoký úrovni profíci. Populárnější je rugby union - 1.5 milionu registrovanejch hráčů (uff). Pořadí kolektivních sportů podle popularity v UK je fotbal, kriket, rugby union, rugby league.

My teda vyrazili na zápas anglický ligy v "rugby union", která se jmenuje příznačně - Guiness Premiership (ať žije pivko). Hráli Harlequins (londýnskej klub, asi sedmej ve dvanáctičlený tabulce.. no hraje za něj i někdo z nároďáku údajně, tak nebudou tak zlý.. teď byli nějak v háji) a Worchester (jedenáctý.. když jsem říkal, že tak u nás říkáme omáčce do jídla, tak je to překvapilo trochu).

Zápas se hrál na stadion(k)u Harlequinů, kterej se jmenuje Stoop (po bývalým hráči), má kapacitu 13.000 diváků (akorát řekl bych.. bylo plno.. příjemná atmosféra) a je situovanej v Twickenhamu na jihu Londýna (asi dvacet minut vlakem.. je považovanej za jakýsi domovský místo anglickýho rugby). Hned vedle se tyčí obří krásnej národní rugbyovej stadion (největší v UK) pro 82.000 lidí, kde se hrajou zápasy anglickýho národního týmu, finále pohárů (třeba klubovýho evropskýho Heineken cupu - ať žije pivko podruhý) a důležitý ligový zápasy, no hráli tam třeba taky U2 a je tam muzeum rugby.

14.00 (v hospodě) Účetní Tony: Nevíte, jestli maj na stadionu Guinesse??

No dostal jsem teda po cestě základní informace a po příjezdu jsme se odebrali probrat sestavy mužstev, taktiku a podobný věci (ha) do jedný místní putyky. Účetní Tony nás neustále popoháněl, že "ještě jedno" - no babka ho vypustila, tak si to chtěl užít :) Po hodinové důkladné přípravě jsme vyrazili na stadión. Překvapilo mě, že to vypadá jako vyloženě rodinnej sport, spousta dětí a komplet rodinek, po hooligans ani stopy.

14.45 (stále v hospodě, výkop - nebo výhoz? - za 15 minut) Účetní Tony: Rychle, dáme ještě jedno!

Hra jako taková se mi (kupodivu.. vždycky jsem si říkal, co na tom kdo má) docela dost líbila. Hrajou se dva poločasy po čtyřiceti minutách, na každý straně teda 15 hráčů - některý vypadaj jako venkovský strejdové - člověk by je na profesionály v rugby vážně netipoval, některý nabouchanci, jiný hubený sprinteři - prostě spousta různejch typů hráčů. Má to spád, nefilmuje se tam, lidi furt fanděj - hlediště samozřejmě pár kroků od hřiště. Konečný skóre: Harlequins-Worchester 36-15.

15.20 (20. minuta zápasu) Účetní Tony: Chce se mi čůrat ... Dá si někdo pivo ??

Nu, po zápase je třeba probrat sestavy a hru samotnou, takže jsme zamířili do původní pivnice. Tam nás Tony vymetl v kulečníku a vyrazil domů - byl to prostě jeho den. Když začal můj celkem asketickej indickej šéfík tančit s tágem a říkat, "jakej je todle skvělej teambuilding", tak bylo jasný, že odpoledne se vydařilo.

21.30 Účetní Tony (po vítězným kulečníku): Yeah ...