V protisměru: července 2008

Šlus

Nojo, tak todle je celý - vidlákův půlrok v metropoli je fuč.

Lidi v Anglii se mi o tom, že jezděj na blbý straně, nakonec - přes veškerou snahu - přesvědčit nepodařilo. A v protisměru jezdím teď já tady - jsem už pět dnů zpátky v Čechách a fakt mě to zatím pořád táhne na levou stranu. On vůbec ten pojem protisměr je děsně relativní, to, že je těch směrů víc, je dobrý a nejlepší asi je jich vyzkoušet co nejvíc.

Čím to uzavřít: nadměrným používáním superlativy ztrácej na účinnosti, tak se budu snažit to nepřehánět. Strávil jsem v Londýně fantastickejch necelejch šest měsíců, na který nikdy nezapomenu. Poznal jsem spoustu skvělejch lidí či míst.

Díky tomuhle plkovníku jsem v sobě objevil lehký grafomanský sklony. Celkem tu bylo 79 příspěvků (docela dost asi) - nejčtenější Korejky v bikinách samosebou. Kupodivu sem asi 5.000 krát (ani málo, ani moc) někdo zabloudil.

Proč to zakončovat nějak pateticky. Navíc možná se zase do Londýna vrátím. Ale to už bude zase úplně jinej příběh. A na závěr stejně asi není nic lepšího, než todle video.

Ať žije léto 2008, olé!

Já tady nejsem, abych se bál, já jenom přijel na pozemskej flám!

Poslední víkend

O mých posledních dnech v Londýně se dá říct všechno, jen ne to, že to byla nuda. Pořád se něco dělo.

Kromě moc vydařený (!) Good Bye grilovačky, finále fotbalu, závěrečnejch nákupů, návštěv a večeří to byla taky jedna nemilá událost. Přímo u nás za barákem se porvalo několik mladejch teenagerů a jeden z nich - 16 letej Ben Kinsella - to nepřežil...

Shodou okolností to byl bratr herečky z oblíbenýho seriálu, takže ještě tím víc to bylo hned sledovaný a v médiích rozebíraný, spousta lidí různě protestovalo či na něj vzpomínalo.

No naše celá čtvrť byla od druhýho dne uzavřená a plná policajtů, lidi vyděšený, prostě hodně nemilá událost. I tohle - BOHUŽEL! - patří k dnešnímu nýdnoLu, zprávy o něčem podobným jsou v novinách skoro každej tejden, jen teď nás to víc zasáhlo, protože to bylo přímo v naší ulici.

Nerozumím tomu, ale někdy asi ten mix různejch národností, ras, sociálních tříd, náboženství či smýšlení, kterej je jinak tak dobrej, přináší podobný tragický konflikty a problémy.

Wimbledon

Tak minulej čtvrtek se mi podařilo dostat do Wimbledonu.

Každej den jde do "last minute" prodeje asi 500 lístků na centrální kurt - teda dvorec, jak říká Pavel Čapek - a kurt č. 1 plus dalších víc než 10.000 vstupenek na všechny ostatní kurty. Samosebou je o ně docela boj, takže se člověk musí připravit na dlouhou frontu. Ale nakonec to nebylo tak hrozný, jak jsem si myslel.

19. 6. 2008 - Wimbledon, nýdnoL - fronta

Dorazil jsem tam po osmý ráno a hned dostal kartu s pořadovým číslem. Ten den a v tu hodinu jsem byl měl číslo 4.630. Zorganizovaný to mají celý parádně, ochotní organizátoři - "zasloužilí stewardi", jak si říkají; lidi ve frontě povídají o dobrejch zápasech v minulých letech, baví se, počasí bylo krásný, takže to čekání vlastně uteklo jako nic.

Queue Card - neboli karta do fronty a vstupenka do areálu

V půl dvanáctý jsme se teda dostali do areálu. Hned po vstupu to (zvlášť na fandu tenisu) působí celý parádně a - jak říká Pavel Čapek - dýchne na něj historie. Po třech minutách jsem u tréninkovýho kurtu, kde trénuje Štěpánek s Tommy Haasem, vedle prochází anglický hráči, no člověk se tam nenudí. K Wimbledonu patřej i jahody se šlehačkou a když dává vidlákova banka jednu porci zdarma, tak je to úplně ideální.

Strawberries & Cream.. wimbledonská klasika..

V průběhu odpoledne odcházející diváci z hlavních dvou kurtů - teda spíš stadiónů, jsou ohromný - odevzdávají vstupenky k dalšímu prodeji. Pak si teda člověk jde stoupnout do další fronty, ve který to ale nečekaně rychle odsejpá, kde si může za pět liber koupit vstupenku i na "velký" zápasy pro zbytek dne.

Kurt č. 1, Eaton: Tursunov