Každej den jde do "last minute" prodeje asi 500 lístků na centrální kurt - teda dvorec, jak říká Pavel Čapek - a kurt č. 1 plus dalších víc než 10.000 vstupenek na všechny ostatní kurty. Samosebou je o ně docela boj, takže se člověk musí připravit na dlouhou frontu. Ale nakonec to nebylo tak hrozný, jak jsem si myslel.
19. 6. 2008 - Wimbledon, nýdnoL - fronta
Dorazil jsem tam po osmý ráno a hned dostal kartu s pořadovým číslem. Ten den a v tu hodinu jsem byl měl číslo 4.630. Zorganizovaný to mají celý parádně, ochotní organizátoři - "zasloužilí stewardi", jak si říkají; lidi ve frontě povídají o dobrejch zápasech v minulých letech, baví se, počasí bylo krásný, takže to čekání vlastně uteklo jako nic.
Queue Card - neboli karta do fronty a vstupenka do areálu
V půl dvanáctý jsme se teda dostali do areálu. Hned po vstupu to (zvlášť na fandu tenisu) působí celý parádně a - jak říká Pavel Čapek - dýchne na něj historie. Po třech minutách jsem u tréninkovýho kurtu, kde trénuje Štěpánek s Tommy Haasem, vedle prochází anglický hráči, no člověk se tam nenudí. K Wimbledonu patřej i jahody se šlehačkou a když dává vidlákova banka jednu porci zdarma, tak je to úplně ideální.
Strawberries & Cream.. wimbledonská klasika..
V průběhu odpoledne odcházející diváci z hlavních dvou kurtů - teda spíš stadiónů, jsou ohromný - odevzdávají vstupenky k dalšímu prodeji. Pak si teda člověk jde stoupnout do další fronty, ve který to ale nečekaně rychle odsejpá, kde si může za pět liber koupit vstupenku i na "velký" zápasy pro zbytek dne.
Kurt č. 1, Eaton: Tursunov
No ve finále jsem viděl asi čtyři zápasy, nechal si podepsat Vaidišku, povídal se spoustou lidí a spokojenej odjel. Super den.
Fotky jsou tady.
 |
| Wimbledon |
Žádné komentáře:
Okomentovat