Hity oblíbené Brity (a mnou taky) II

Titulek klame.

1. Tyto hity nejsou až zas tak úplně oblíbené Brity. Vlastně vůbec.
   
2. Nejde o hitY (v množném čísle), ale pouze o jeden kousek.
3. Tento jeden kousek vůbec není hit.

Nepravdivost titulku je kompenzována báječnou kvalitou záznamu*.

Brity obzvláště oblíbená pasáž začíná na 02:36*.
__________________________________________________
* další částečně klamné informace... pozn.aut.

První koco

Víkend? V pátek po práci pár pivek, grilovaný (ne Tesco) kuře a mojito od Finky na bytě.. Taková pohoda. A pak poslední hraný Ninja Turtles, což mě spolehlivě uspalo :). A v sobotu nejdřív nějakej ten šport a pak jsem měl sraz se třema krajanama - dva au-pair (jedna ó-pérka a jeden ó-pér) a jeden web designer, co tu maká. Samozřejmě, že záměr byl jít do hospody. Nejdřív jsme teda stáhli poslední plechovku a pak hurá do víru. I když Budvar si nedávám ani v ČR tak tady jsem podlehl davu a vlasteneckýmu cítění a dal jsem si ho. No pak ještě další (atd.) a ráno slušně pobolívala hlava. No jednou to přijít muselo :). Pobavil mě číšník, kterej na brblání Jury ó-péra "tak kolik chceš za tudle sviňu" odpověděl bez váhání "three pounds twenty" :). Asi jsou na nás Čechy speciálně vyškolený. No každopádně to bylo fajn a jsem rád, že jsme zašli.

V neděli byla ta kultůůra (viz. níže) a pak Camden Market (o víkendu neskutečně natřískanej..).

Czesko-Slovensky SHOP.. no nezní to kouzelně?

Hiro Nakamura

Dostalo se mi taky té cti přečíst si úplně první vydání jednoho komiksu o obojživelnících (název už tady nechci opakovat). José (když zrovna nespí) si dal zřejmě za úkol mou osvětu v této oblasti :)

Posvátný první číslo v igelitový obálce

Vidlák v galerii

To, že je tady vstupný do velikýho množství muzeí a galerií zadara, vyláká za kulturou i vidláky. Říkají (teda říkáme) si pak, že by byla fakt škoda to nevyužít a navíc je mají většinou parádně udělaný. Tak jsem tudle neděli vyrazil do National Portrait Gallery kousek od Trafalgar Square. Dočetl jsem se, že tam měsíčně přijde asi 150.000 lidí, takže jim asi tendle tah, jak taky lákat do Londýna turisty, dost dobře vychází

Stejně jako při všech předchozích návštěvách kulturních zařízení tady (teda nepočítám pohostinství) jsem ani tentokrát nestihnul projít celou budovu - zaseknul jsem se u fotek (jinak tvoří většinu kreslený portréty). Tři, který mě tak nějak zaujaly (nejvíc jsem si je potom pamatoval), prdnu i sem.

Každej rok tam udělujou asi dost prestižní Photographic Portrait Prize. Vloni to vyhrála tahle fotka.

Je nafocená ve Rwandě a je na ní 37 letá (HIV pozitivní) máma a její dvě dcery. Jedna z nich byla zplozená z lásky ještě v manželství, druhá (ta, kterou drží v náručí) po znásilnění při masakru, kterej tam probíhal v roce 1994 a při kterým byl taky zabitej její manžel.
(stránka toho fotografa)

Další je portrét - teda vlastně portréty - Churchilla z druhý světový války. Jsou dva. První, zamračenej (prostě dělal nejdřív fóry) je určitě známější, mně se to líbí vedle sebe s tím druhým, kde už povolil a usmál se. A z fotografa, kterej to spáchal (v tý době mu bylo jen lehce přes třicet), to udělalo rázem člena první ligy.


Třetí je taková bulvární a docela jsem se pobavil u jejího popisku. Je na něm nějaká Christine Keeler, bejvalá anglická modelka a lehká děva. Ta to ve svých devatenácti letech (v roce 1961 - už jako máma ročního syna) táhla s britským ministrem obrany a zároveň taky (v době těžký studený války) se sovětským atašé. Takže to byl slušnej skandál a dokonce podle toho byl natočenej film. Ona pořád žije a asi před pěti lety dokonce vydala paměti :) . Docela bych jí chtěl vidět teďka.

Aňo

Můj pobyt v novým domě se zdárně vyvíjí. Spolubydlící - Venezuelan José - je fakt vášnivej fanda Ninja želv a filmů Tima Burtona (někdy mi přijde malinko jako postava z nějakýho jeho filmu :), ale je v pohodě, sympaťák! Občas mě teda překvapí. Např. před chvílí mi řekl, že má za sebou plastiku nosu (no nějakou tam má prej skoro každej..). Nebo předevčírem přinesl domů asi 7 malejch figurek postaviček z pohádek, přitom původně "šel jen pro Donatela". A často kouká taky na přírodopisné filmy na youtube (hledá většinou "bellas de venezuela" - to jsou taky první španělský výrazy, který mě naučil).

Venezuelské pivo (údajně nejpopulárnější) s venezuelskou děvou na plechovce... inu, jiný kraj, jiný pivní plechovky. Za plechovkou jsou vidět Ninja Turtles (na monitoru) a nepřátelé Ninja Turtles (na plakátu).

Holky korejský se lehce straněj, ale jsou moc sympatický. Korejec snad vůbec nevylejzá z pokoje, já ho za celej tejden nepotkal. Maďar nezklamal a vážně to je kalič, furt mluví o pitkách, který byla "fackin awesome". A Francouz? To je šéfkuchař tady v restauraci, ale fakt klasickej. Jak z reklamy na nějakou pizzu, úplně ho vidím v tý kuchařský čepici a zástěře. Finka? Furt vysmátá. Snad jediná problematická věc tady je koupelna. Takže hoši s elektrickými strojky (jako např. já) se holí v pokoji nad novinama. Druhej zádrhel - mám rád horkou sprchu (a kdo ne..). Ale tady třeba zničehonic přestane téct voda a vzápětí to pustí úplně ledovou :) .. No hroznej šok vždycky.

Péťa na titulní straně

Co jsem teď zajímavýho navštívil? Parádní byla Tate Modern (galerie moderního umění). Jo a taky třeba Brixton. Tam jsem si připadal skoro jako v Amsteru.. ze všech stran černoši a "skunk skunk, mushrooms, you want maaan?". No teď o víkendu se zas někam chystám(e), už se těšim. A taky nějaký to pivko asi - s tou kulturou se to zas nesmí přehánět.

Jo a taky jsem pochytil něco z korejštiny na fotbale. Slovíčka jsou to složitá.

offsido [ofsajdo] = postavení mimo hru
foulo [faulo] = nedovolený zákrok
heado [hedo] = hlavička
anjo [aňo] = zdar

Mind the gap

Mind the gap (něco jako "Pamatuj na mezeru") - to není jen název 18. alba německýho postrachu jménem Scooter, ale hlavně hláška, která utkví v paměti asi každýmu, kdo jel v Londýně metrem. Už skoro čtyřicet let tady tahle nahrávka běží při příjezdu do stanic v centru, takže jí fakt člověk nemůže přehlídnout (teda přeslechnout). Ze začátku mě to celkem iritovalo, jak jede furt dokola (chtěl jsem napsat sralo, ale to se nehodí), ale teď už jsem si na to zvyknul a vždycky se u toho usmívám až přiblble tlemím, když to slyším. A ono to jede fakt skoro furt..

Zavedli to proto, že řidiče už to nebavilo číst (to jsem hodně zjednodušil :).. No ale v podstatě jo, předtím to četli oni kvůli tomu, že v těch starších stanicích je ten kraj nástupiště oblej, zkosenej, není úplně kolmej k nástupišti samotnýmu, a při vystupování z metra se tam staly nějaký úrazy. No hraje to i ve stanicích, kde ta mezera není skoro žádná a bylo by umění se tam nějak dostat :) .. Po tom, co to bylo možný pouštět, to teda nejdřív namluvil nějakej neznámej anglickej herec, kterej ale trval na vysokejch honorářích - tím možná přišel o svoji životní roli, tak to nakonec namluvil (a některý stanice tudle nahrávku používaj ještě dnes) sám majitel firmy (zvukař), která tu nahrávku pořizovala. Dneska se používaj už i záznamy hlasů dvou jinejch herců.


Vypadá to asi takhle ..

Je to takový krátký a pádný, že to pak vždycky nemůžu dostat z hlavy. Dokonce jsem se dočetl, že už se tím inspirovaly i metra jinde (Toronto, Hongkong, Singapur) a přesně v tomdle znění to vysílaj taky.. Je to už asi taková profláklá londýnská hláška (když už jí i já - vidlák - takhle často registruju) - prodávaj se tady trička s tímdle nápisem, kolikrát někdo takhle něco okomentuje, i billboard na Piráty z Karibiku s bublinou u Deppových (fanynkami zbožňovaných) úst a toudle větou jsem viděl.

Hity oblíbené Brity (a mnou taky) - Vopice a spol.

Tydle dvě jsem někde slyšel a furt mi to tady jede od tý doby...

Arctic Monkeys - Teddy Picker
1. v UK Indie Chart - prosinec 2007

The Von Bondies - C'mon c'mon
1. v Jay's The Best Indie Songs Of All Time

North Road 15, N7 9EY, London

Tak jo, jsem tu, nastěhovanej. Včera večer po práci jsem čapnul první část zavazadel (proč já pako si beru vždycky tolik věcí, to by mě zajímalo) a vyrazil. No ten pan domácí - Korejec - má celkem zajímavej odhad, když tipoval mýho spolubydícího na Poláka či Maďara. Je přičmoudlej řádně a jmenuje se José. Je z Venezuely teda. No a želvy mi jsou tady asi fakt souzený, protože první věc, co mě tady v pokoji praštila do očí, byly jeho figurky Ninja Turtles (což mě lehce zarazilo). Taky plakáty má, kromě želv ještě Adamsovu rodinu všude. No ale je to sympaťák, furt něco čte a tak, lehkej introvert. Soused vedle - Maďar - je pravej opak, furt vysmátej párty člověk, co mluví pořád o nějakejch mejdanech. Korejku jsem potkal zatím jen jednu, taková vyštýlovaná studentka designu.

Po tom, jak odhadnul národnost toho Josého, jsem si nebyl jistej, jestli mě pan domácí (Lee) nevezme náhodou na badminton či něco jinýho (namísto toho slíbenýho fotbalu). Ale nee a bylo to dobrý. Ty kluci vopálený to maj celkem dobře vymyšlený, rozhodčí, normoš velký hřiště a tak. Tentokrát se nehrála liga (až příští tři soboty), takže to bylo jen tak. Maj dokonce dva týmy (A,B). My tři nováčci (Lee, Lee a já) jsme šli hnedle do toho horšího od začátku, takže jsme na tom s Matějovským stejně - na úvod v Anglii v béčku :). Ale zahráli jsme si dobře. Jediný mínus je to, že to je děsně z ruky.

Jeník

Tochyna a Jíti malej Jenda... Hurá!

52 cm, 3.60 kg

Moje milé Tesco, Ty jsi moje všecko!

Volá Londýn!

Moje nákupy jsou zajímavý. Dle očekávání se ze mě stal sponzor nadnárodních kolosů (ASDA, Tesco). Tesco pivo či víno tedy vynechávám, ale jinak jsem věrný zákazník. Viz. foto.

Zejtra se stěhuju a jsem na to upřímně zvědavej a těším se. Ale těchhle deset dnů tady bylo super a nebejt tý možnosti tady bydlet, bylo to to všechno mnohem komplikovanější. Spolubydlící (domácí) jsem měl vážně výborný, úplně jsem se tady zabydlel.

MUDr. Silvie a zátiší s lahvemi

Justin - (už skoro bejvalej) pan domácí

Dle přání budoucího pana domácího potažmo hrajícího kapitána našeho korejskýho mančaftu jsem si již zakoupil příslušnou obuv, teď se děj vůle boží. Hlavně žádný vlastňáky :)

Doneslo se mi taky, že u nás v práci pro zaměstnance dělají hodiny jógy. V domnění, že by to mohla bejt sranda, poznám tam další mlaďáky(čky) a tak jsem se tam vypravil. Byla tam jedna cvičitelka (ostříhaná na ježka), která hned začala óhmovat, a jedna zaměstnankyně středního věku. Ta tam začala předvádět neskutečný pózy, při kterejch mě bolely klouby, jen jsem to viděl. Až na ten ohm to bylo docela gut, protáhne to dobře.

Co jsem pošmajdal? Nějaký ty klasiky.. Buckingham, Covent Garden, i první muzeum (no vážně! i když to zní neuvěřitelně trošku) - vědy.. Teda jen část o medicíně a ta byla úplně parádní.

No těším se na víkend každopádně, chystám se za spolužákama z vejšky, co už tady asi dva roky vegetěj, taky ten novej byt, uvidíme.. Těch věcí, co bych tady chtěl stihnout, je nějak čím dál tím víc, najednou mi ten půrok(vlastně už jen pět měsíců) nepřijde jako zas tak dlouhá doba :)

První víkend

I když si připadám furt jako turista, tak už jsem tu tejden. Včera jsem uzavřel svoji misi hledání bytu. V pátek se stěhuju do třípatrovýho share housu tři stanice metra severně od centra. Je to asi patnáct minut pěšky od Camden Townu (mladší ročníky ocení..), je to klidná čtvrť docela (starší ročníky ocení..), je tam čisto a ty lidi vypadaj sympaticky. Budu bydlet s Polákem, další spolubydlící jsou Francouz, Finka, dvě Korejky, Korejec a ještě asi nějaký Maďaři nebo Poláci, ten, kdo to pronajímá (taky Korejec) si nebyl jistej, asi mu přijdem všichni tak ňák na jedno brdo :). Celkem nás tam bude 7 či 8...

Při té příležitosti jsem se pana domácího (kterýžto vypadá poměrně sportovně) zeptal, zda nehraje fotbal náhodou. A on, že jo, že hrajou korejskou ligu tady v Londýně, a že maj povolený tři zahraničí akvizice, teď využívají jen dvě (Francouz a Anglán), takže v sobotu v 10.00 jdu na to :) .. Toho bych se teda vážně nenadál, že budu hrát jednou korejskou ligu v Londýně. Možná se mi na starý kolena poštěstí i to, že budu mít proti téměř všem protihráčům výškovou převahu :)

londýnská pobočka impéria pana Hu

No jinak jsem o víkendu slušně pošmajdal - SOHO, Chelsea (Petra jsem nepotkal) a takový ty turistický klasiky - na Trafalgaru jsem se na chvíli přichomejtnul k Russian Winter Festivalu (monstr akce!). Je tu pár fotek pochybné kvality, další dám příště.

Poker

Tohle je speciálně pro pokerový blázny (jako jsem já).

Co takhle dát jednou za dva (nebo jeden? :) tejdny hru někde na netu? Napadá někoho, kde by se to dalo? Abychom měli stůl sami pro sebe? Radime?

Kdyštak napište do komentáře tady či ICQ. Díks a těším se.

První dny v Londýně aneb vidlák ve městě

Ani nevím, jak to uteklo, a mám za sebou první (pracovní) tejden. Hned v pondělí jsem vzal zbylý řízky, mapu ( = vidlákova základní výbava) a vyrazil prozkoumávat terén. Co se týká práce, tak je všechno v pohodě. CABE je takovej polostátní úřad, poloneziskovka, která radí dalším úřadům i soukromejm firmám, jak na architekturu, design apod. (ekologickou cestou většinou - dokonce už jsem se vetřel i na nějaký třídenní školení o ekologii a obnovitelných zdrojích na konci března :). První den mě vzali po práci na uvítací "jedno" pivko, ze kterýho byly nakonec čtyři (fráze "zajdem na jedno?" má asi stejnej význam všude :). No dobré to bylo.

Spousta starostí a zařizování je s věcma kolem. Třeba založit si tady bankovní účet, to je slušnej porod. Je potřeba prokázat pracovní poměr (to je v klidu..), ale taky adresu trvalýho pobytu. Protože jsem samozřejmě adresu doktorčina bytu okamžitě zapomněl, tak jsem se domluvil v práci s jedním kolegou, u kterýho teda teď jakože "bydlím". Asi na pátej pokus (různý úpravy v tom dopisu) a po několika nevinných lžích (např. kolik máme v bytě místností, kolikátý to je patro, jaký máme domácí zvířata apod. - já přitom o tom bytě nevím ani prd - to všechno kvůli pojištění, který mi chtěla vnutit) jsem byl konečně včera úspěšnej a mám založenej účet v HSBC. Heuréka!

Jinak po práci lítám po Londýně a sháním svoje bydlení. Ty pacholci napíšou do inzerátu vždycky něco jinýho, než to ve skutečnosti je. Příklad: inzerát, kde píšou o krásně čistých pokojích a "beautiful and huge lounge with TV". Dorazil jsem tam celej natěšenej, hned u vchodu mě praštil do nosu neskutečnej smrad. Všude špína (a to taky nejsem extra pořádnej), "lounge" byl pidikrcálek s jedním pidigaučíkem, na kterým se váleli vykalený Italové :) .. No ale už jsem narazil i na dobrý, takže všecho bude v pohodě... Včera jsem si taky konečně pěkně pošmajdal po městě, viz. foto snížené kvality.

Jo a pověsti o tom, že Angličanky zrovna pohledný nejsou, se zakládají na pravdě :).. Ještě, že je tu tolik přistěhovalek.

Taková normální spolujízda

No tak jak začít. Protože jsem (klasicky...) nechal zařizování cesty na poslední chvíli, tak už byly všechny letenky a autobusový jízdenky vyprodaný. Zbyla poslední možnost - spolujízda. Při mý klice se tam samozřejmě objevil přesně na ten správnej den (tříkrálovou neděli 6. ledna) inzerát od někoho, kdo jede přes Londýn do Dublinu. Odpověděl jsem a nevěděl co čekat. Je důležité podotknout, že páteční i sobotní noc se neobešly bez rozlůčkových posezení v nálevnách apod., takže jsem na neděli vůbec nespal a hned po dobalení vyrazil směr nádr.

V noci celkem sněžilo, ale stejně byl příjezd do Prahy dobrej šok. Náš řidič je totiž tak trochu "svéráz" (ale sympatak!) a přijel z Olomouce na letních gumách. Takže první úkol byl sehnat zimáky. Vyrazili jsme teda směr plzeňská výpadovka s tím, že třeba na něco narazíme. Zahlídnem ceduli pneuservis, zahnem a zaparkujem. Vyrazili jsme směr pneuservis a potkali prvního živáčka. A zase ta klika.. Ten živáček byl totiž zaměstnanec jinýho pneuservisu.. Takže problém po dvou hodinách vyřešen a hurá směr Calais - Dover. Řidič - Mara - mě hned po vstupu do vozu překvapil tím, že "se mu pod sedadlo zaběhly želvy". Fakt sebou dvě vodní (prý vánoční dárek) vezl. Sám pro sebe jsem si to hned přejmenoval na Takovou normální spolujízdu.

No nic. V Německu jsme se na chvili vystřídali, já nevyspalej zombie pak řídil až ke kanálu. Dorazili jsme naštěstí v předstihu, takže pohoda. Spolucestující byla mladá Češka, doktorka, která v Londýně dělá nějakej výzkum v embriologii, a ta mi nabídla přístřeší. Takže v 5 hodin ráno jsme byli na nádraží u letiště Gatwick a tím začala celá sranda alias stáž v Londýně...

Start

Proč vlastně tohle chci psát? Asi bude víc důvodů. Tak hlavně proto, abych nemusel každýmu psát stejný mejly a zprávy. Pak často nevím, kdy se opakuju, komu už jsem co (ne) psal a tak.

Taky sám kvůli sobě.. Bude sranda se na to po odjezdu zpětně podívat, co se vlastně všechno dělo.

A taky myslím, že mě to bude bavit..

No uvidíme. Ať žije nýdnoL!