Taková normální spolujízda

No tak jak začít. Protože jsem (klasicky...) nechal zařizování cesty na poslední chvíli, tak už byly všechny letenky a autobusový jízdenky vyprodaný. Zbyla poslední možnost - spolujízda. Při mý klice se tam samozřejmě objevil přesně na ten správnej den (tříkrálovou neděli 6. ledna) inzerát od někoho, kdo jede přes Londýn do Dublinu. Odpověděl jsem a nevěděl co čekat. Je důležité podotknout, že páteční i sobotní noc se neobešly bez rozlůčkových posezení v nálevnách apod., takže jsem na neděli vůbec nespal a hned po dobalení vyrazil směr nádr.

V noci celkem sněžilo, ale stejně byl příjezd do Prahy dobrej šok. Náš řidič je totiž tak trochu "svéráz" (ale sympatak!) a přijel z Olomouce na letních gumách. Takže první úkol byl sehnat zimáky. Vyrazili jsme teda směr plzeňská výpadovka s tím, že třeba na něco narazíme. Zahlídnem ceduli pneuservis, zahnem a zaparkujem. Vyrazili jsme směr pneuservis a potkali prvního živáčka. A zase ta klika.. Ten živáček byl totiž zaměstnanec jinýho pneuservisu.. Takže problém po dvou hodinách vyřešen a hurá směr Calais - Dover. Řidič - Mara - mě hned po vstupu do vozu překvapil tím, že "se mu pod sedadlo zaběhly želvy". Fakt sebou dvě vodní (prý vánoční dárek) vezl. Sám pro sebe jsem si to hned přejmenoval na Takovou normální spolujízdu.

No nic. V Německu jsme se na chvili vystřídali, já nevyspalej zombie pak řídil až ke kanálu. Dorazili jsme naštěstí v předstihu, takže pohoda. Spolucestující byla mladá Češka, doktorka, která v Londýně dělá nějakej výzkum v embriologii, a ta mi nabídla přístřeší. Takže v 5 hodin ráno jsme byli na nádraží u letiště Gatwick a tím začala celá sranda alias stáž v Londýně...