Šlus

Nojo, tak todle je celý - vidlákův půlrok v metropoli je fuč.

Lidi v Anglii se mi o tom, že jezděj na blbý straně, nakonec - přes veškerou snahu - přesvědčit nepodařilo. A v protisměru jezdím teď já tady - jsem už pět dnů zpátky v Čechách a fakt mě to zatím pořád táhne na levou stranu. On vůbec ten pojem protisměr je děsně relativní, to, že je těch směrů víc, je dobrý a nejlepší asi je jich vyzkoušet co nejvíc.

Čím to uzavřít: nadměrným používáním superlativy ztrácej na účinnosti, tak se budu snažit to nepřehánět. Strávil jsem v Londýně fantastickejch necelejch šest měsíců, na který nikdy nezapomenu. Poznal jsem spoustu skvělejch lidí či míst.

Díky tomuhle plkovníku jsem v sobě objevil lehký grafomanský sklony. Celkem tu bylo 79 příspěvků (docela dost asi) - nejčtenější Korejky v bikinách samosebou. Kupodivu sem asi 5.000 krát (ani málo, ani moc) někdo zabloudil.

Proč to zakončovat nějak pateticky. Navíc možná se zase do Londýna vrátím. Ale to už bude zase úplně jinej příběh. A na závěr stejně asi není nic lepšího, než todle video.

Ať žije léto 2008, olé!

Já tady nejsem, abych se bál, já jenom přijel na pozemskej flám!

Poslední víkend

O mých posledních dnech v Londýně se dá říct všechno, jen ne to, že to byla nuda. Pořád se něco dělo.

Kromě moc vydařený (!) Good Bye grilovačky, finále fotbalu, závěrečnejch nákupů, návštěv a večeří to byla taky jedna nemilá událost. Přímo u nás za barákem se porvalo několik mladejch teenagerů a jeden z nich - 16 letej Ben Kinsella - to nepřežil...

Shodou okolností to byl bratr herečky z oblíbenýho seriálu, takže ještě tím víc to bylo hned sledovaný a v médiích rozebíraný, spousta lidí různě protestovalo či na něj vzpomínalo.



No naše celá čtvrť byla od druhýho dne uzavřená a plná policajtů, lidi vyděšený, prostě hodně nemilá událost. I tohle - BOHUŽEL! - patří k dnešnímu nýdnoLu, zprávy o něčem podobným jsou v novinách skoro každej tejden, jen teď nás to víc zasáhlo, protože to bylo přímo v naší ulici.

Nerozumím tomu, ale někdy asi ten mix různejch národností, ras, sociálních tříd, náboženství či smýšlení, kterej je jinak tak dobrej, přináší podobný tragický konflikty a problémy.

Wimbledon

Tak minulej čtvrtek se mi podařilo dostat do Wimbledonu.

Každej den jde do "last minute" prodeje asi 500 lístků na centrální kurt - teda dvorec, jak říká Pavel Čapek - a kurt č. 1 plus dalších víc než 10.000 vstupenek na všechny ostatní kurty. Samosebou je o ně docela boj, takže se člověk musí připravit na dlouhou frontu. Ale nakonec to nebylo tak hrozný, jak jsem si myslel.

19. 6. 2008 - Wimbledon, nýdnoL - fronta

Dorazil jsem tam po osmý ráno a hned dostal kartu s pořadovým číslem. Ten den a v tu hodinu jsem byl měl číslo 4.630. Zorganizovaný to mají celý parádně, ochotní organizátoři - "zasloužilí stewardi", jak si říkají; lidi ve frontě povídají o dobrejch zápasech v minulých letech, baví se, počasí bylo krásný, takže to čekání vlastně uteklo jako nic.

Queue Card - neboli karta do fronty a vstupenka do areálu

V půl dvanáctý jsme se teda dostali do areálu. Hned po vstupu to (zvlášť na fandu tenisu) působí celý parádně a - jak říká Pavel Čapek - dýchne na něj historie. Po třech minutách jsem u tréninkovýho kurtu, kde trénuje Štěpánek s Tommy Haasem, vedle prochází anglický hráči, no člověk se tam nenudí. K Wimbledonu patřej i jahody se šlehačkou a když dává vidlákova banka jednu porci zdarma, tak je to úplně ideální.

Strawberries & Cream.. wimbledonská klasika..

V průběhu odpoledne odcházející diváci z hlavních dvou kurtů - teda spíš stadiónů, jsou ohromný - odevzdávají vstupenky k dalšímu prodeji. Pak si teda člověk jde stoupnout do další fronty, ve který to ale nečekaně rychle odsejpá, kde si může za pět liber koupit vstupenku i na "velký" zápasy pro zbytek dne.

Kurt č. 1, Eaton: Tursunov

No ve finále jsem viděl asi čtyři zápasy, nechal si podepsat Vaidišku, povídal se spoustou lidí a spokojenej odjel. Super den.

Fotky jsou tady.

Wimbledon

Vše je OK

Speakers' Corner (řečnickej kout) v Hyde Parku je zajímavý místo. Už víc než sto let se tam vyskytujou víc či míň zajímavý lidi, který chtěj něco sdělit, debatovat, hádat se či jen tak korzovat. Když jsme tam dorazili my, tak to byl vážně mix.

Africká unie, protesty proti válce v Iráku, chlapíci, co nabízeli objetí zdarma, prskající Skot něco nepochopitelnýho mumlající - a uprostřed toho hippík s cedulí "Everything is OK". No v neděli odpoledne, kdy je tam hodně lidí, to vážně stojí za návštěvu.

22. 6. 2008, Speakers' corner, Hyde park, nýdnoL

Když ji miluješ, navštiv Turka

To je tak. Vidlák si dělá půl roku v práci srandu z "communist coke" alias komunistický odpovědi na Coca-Colu alias Kofoly a pak jí teda chce i přinýst na ochutnání. Kdo by řekl, že v Londýně plným Čechů, Poláků či Slováků ji nakonec sežene - v tureckým obchodě na jihu, kde je hned vedle Zlatejch oplatek či Míla řezů. Sice skořicová, ale stejně - juch, mise splněna!

Hity oblíbené Brity (a mnou taky) VII. - Mint Royale mají talent.. a George taky

Uff teď to bylo hektický.

Dneska mám skoro story. Ha.

I.
V roce 2005 zremixovali Britové Mint Royale starou melodii z muzikálu Zpívání v dešti. Původně to bylo použitý v reklamě na Volkswagen Golf, no jinak to extra známý či úspěšný nebylo. Teda já to nějak náhodou zaregistroval a hned se mi to líbilo (po bitvě každej generálem, žejo).

Mint Royale - Singing in the Rain (2005 remix)

1. v UK Singles Chart, 1. v iTunes TOP 100 (červen 2008)

II.
Britain's Got Talent (něco jako Británie má talent.. náročné na překlad!) je televizní soutěž, která místní docela slušně pohltila. Přihlásit se můžou zpěváci, tanečníci, komici, no prostě kdokoliv, kdo si myslí, že má talent. Vítěz bere 100.000 (už zase slabších.. herdek) britskejch liber a možnost vystoupit před celou královskou rodinou.

Je to (jak se dalo čekat) následovník America's Got Talent, celej formát vymyslel porotce všech možnejch Superstar soutěží a zakladatel X-Factoru Simon Cowell. Ten už zřejmě kurs libry neřeší. Princip podobnej jako Superstar, porotci komentujou, diváci hlasujou.

III.
No a letos se konal druhej ročník, kterej skončil asi před dvěma týdny. A přihlásil se taky tenhle kluk - George Sampson, kterej chce bejt tanečník. Zní to úplně kýčovitě, ten jeho příběh. Je z chudý rodiny, když byl malej, tak byl vážně nemocnej (nějaká porucha růstu kostí) a na jízdenky do Londýna z Manchesteru si vydělával tancováním na ulici. V semifinále soutěže zatancoval právě na ten remix Singing in the Rain od Mint Royale - a všechny tím docela oslnil. Asi i díky tomu pak vyhrál i finále.

Vydělala na tom i kapela. Písnička se po třech letech zničehonic dostala na první místo všech možnejch žebříčků. Je teď první v britský hitparádě singlů - a taky třeba ve stahování z iTunes, což je možná už prestižnější.

George Sampson
1. v Britain's Got Talent 2008

IV.

Celá soutěž byla hoodně úspěšná. Ten moment vyhlášení vítěze byl druhej nejsledovanější ze všech letošních pořadů na britskejch televizích - hned po penaltách ve finále Ligy mistrů Chelsea-Manchester.

Ne, že bych tenhle pořad sledoval, ale tomu ani vidlák prostě uniknout nemohl. Tak schválně - začně příští rok s tím naším klasickým dvou či tříletým zpožděním "Česko má talent"?

Menší město - třeba Londýn nebo Anglie.. no..

Moudrá slova k zamyšlení.. před víkendem.. Ale prd - prostě pár citátů o nýdnoLu, co jsem na ně narazil a líbily se mi.


Raději bych bývala začínala v nějakém menším městě – třeba v Londýně či Anglii.

Britney Spears

Odjíždím, protože počasí je až moc dobrý. Nesnáším Londýn, když neprší.

Groucho Marx (už nežijící americkej komik a filmová hvězda 20. století)

Když jsem byla teenager, tak na mě na Islandu všichni pokřikovali a divně se dívali, protože si mysleli, že jsem divná. Tohle se mi v Londýně nikdy nestane, ať mám na sobě cokoliv.

Björk

Když závodímě v Londýně, tak je světový rekord ta poslední věc, která nás zajímá.

Haile Gebrselassie (olympijskej vítěz, vytrvalec)

Člověk, který ovládne zábavu u večeře v Londýně, může ovládnout celý svět.

Oscar Wilde

Londýn je moderní Babylón.

Benjamin Disraeli (britskej politik žijící v 19. století)

Když je člověk unavený Londýnem, tak je unavený životem – je tam všechno, co můžete od života chtít.

Samuel Johnson (britskej spisovatel žijící v 18. století)

Posledních třicet let jsem se procházel Londýnem a vždycky nacházel něco novýho.

Walter Besant na smrtelný posteli (britskej spisovatel a historik žijící v 19. století)

Tak tohle je Londýn... Mlha, slečno.
Charles Dickens

Když jsem si vzala Paula, žili jsme v St John’s Wood v Londýně. Měli jsme dobrý sousedy hned vedle, ale nikoho jinýho jsme neznali. Všichni tam žijou izolovaně.

Linda McCartney

Můj bratranec homosexuál odjel do Londýna a až tam zjistil, že Big Ben jsou hodiny.

Rodney Dangerfield (už nežijící americkej komik a herec)

?Nýdnol?? Já vim co to je, počkej. Nýdnol! Nýd-nol!!! No to je v Bulharsku! Jasně! Zemák byl můj nejoblíbenější předmět. Nýdnol, Bulharsko - rostlinná výroba, nerostné bohatství a blízko Bosny.

David Lister (poslední žijicí člověk ve vesmíru a třetí technik Jupiterské důlní společnosti, seriál Červený trpaslík)

Situační

Tak zase jednou z nýdnoLa. Vlastně se neděje nic vyjímečnýho, ale pořád něco.

Víkend uteče ani člověk neví jak - to se holt stává, zvlášť, když jde v pátek večer člověk na oslavu a vzbudí se druhej den v deset. A ještě na druhým konci města. Do toho v neděli zkouška, kino, fotbal s Tureckem (sakra!).

Nebo třeba úterní fotbal Francie-Itálie, na kterej - a s tím spojený grilování (teda spíš hody! francouzskej šéfkuchař se nezapřel) - dorazilo asi dvacet lidí. No vše se po nedávným dopisů sousedů na místní úřad (nadměrný hluk po desátý hodině večerní) ukončilo v rozumnej čas a v klidu.

V práci fofr - teda spíš FOFR, prostě všechno včas dokončit. Do toho třeba dovalit bramboráky či kofolu (alias communist coke jak to tu překřtili) v průběhu posledního tejdne. Ať to stojí za to, žejo.

A třeba dnešní návštěva japonskýho holičství byla dost vtipná, známá mi to nabídla - jednou za dva tejdny mají něco jako výukovou hodinu (= tréning), takže stříhání zadara. Ne, že by moji spolubydlící stříhali blbě či bych tohle nějak extra řešil, ale proč toho nevyužít, žejo. Byl jsem tam dobrej (neasijskej) exot, celou dobu kolem mě šest Japonek a hehe haha. Dokonce mi myly (!) a fénovaly (!!) hlavu - pro vidláka šok. Hi-tech japončík ze mě teda nakonec není.

No nic. Poslední dva tejdny V protisměru. Olé.

12 čili dvanáct dní - co se dělo kromě 5 čili pěti grilovaček

A už zase nestíhám. Takže něco z toho, co zajímavýho se událo za posledních 12 dnů - a prošlo cenzurou. No a taky je dvanáctýho koukám. Nabízí se napsat "a dal bych si dvanáctku", ale to je moc laciný, žejo. No stejně radši desítku.

31. 5. 2008: Finále anglický ligy v rugby

82.000 diváků na stadiónu v Twickenhamu, takový Mekce rugby (něco, jako je pro anglickej fotbal Wembley). Parádní zážitek, tahle hra se mi líbí čím dál tím víc. Navíc dlouholetej kapitán anglickýho národního týmu Lawrence Dallaglio (taky mi to do tohodle dne nic neříkalo - vlevo na obr.) hrál svůj poslední zápas kariéry, takže on i celej stadión naměkko. A po zápase jsme ho čirou náhodou potkali, takže ho mám i podepsanýho. Až bude nejhůř, půjde to na eBay. Jo a vyhráli London Wasps - prostě vosy.

5. 6. 2008: Climate change festival, Birmingham

Firma, pro kterou tady pracuju, spolupořádala festival o změně klimatu v Birminghamu, miliónovým městě na sever od Londýna. Takže jsme se tam ve čtvrtek s celým oddělením vypravili. Čekali jsme něco ohromnýho (díky účetnímu Tonymu jsme totiž znali rozpočet), což se ale nekonalo. Akce s dobrým úmyslem (teda někteří by s tím asi nesouhlasili), ale v tenhle den taková nějaká jalová, moc se toho zrovna nekonalo, za chvíli jsme to měli projitý. Takže jsme se po obědě odebrali do restaurace a už tam setrvali. Dobrej vejlet nakonec.

6. 6. 2008: Příjezd delegace z Pardubic na víkendovou konferenci

Bez delšího komentáře, nýdnoL stojí, játra se hojí, takže vše v pořádku.

7. 6. 2008: EURO 2008 začíná
A i přes neúčast Anglánů se to tady všude sleduje. Včerejší zápas s Portugalcema jsme v jednom z nejznámějších sportbarů v Londýně sledovali na plátně dokonce s českým komentářem - Vláďa Šmicer olé!

"Ja nemam dolary... ja sem delegace!".. nýdnoL, 6. 6.-9. 6. 2008

A mně se to tu zatraceně rychle krátí...

1968

V British Library se koná už asi druhej měsíc výstava 1968 On record: A year of revolution. Na stránkách Českýho centra lákali na zajímavou výstavu s jednou částí o P(p?)ražským jaru, tak jsem se tam taky vypravil.

Malý, ale moc zajímavý. Hezký fotky a spousta zajímavejch materiálů, např. rozhovor s českou studentskou, která byla v Srpnu 68 na stáži v Londýně; reportáž natočená po atentátu na Luthera-Kinga nebo třeba část o Hendrixovi. No pěkný. Jsou s tím spojený ještě další akce týkající se tohodle roku, jako beseda s Klímou či promítání filmů z osmašedesátýho.

1968 On record: A year of revolution

A ještě pár článků z novin s českou stopou zase..

Mejdan pod Londýnem

V místním metru byl v noci na dnešek faktor pařby pět (oujé). Novopečenej, na začátku května zvolenej londýnskej starosta - konzervativec Boris Johnson - měl v předvolební kampani jeden ze svejch slibů (taháků?) to, že zakáže konzumaci alkoholu ve veřejný dopravě. A to se taky ani ne po čtyřech tejdnech jeho úřadování stalo.

Boris s ochránci pořádku

Londýňani, kterým se to tak úplně nezamlouvá, uspořádali proto v poslední den, teda spíš noc, kdy je ještě popíjení v metru povolený, v prostorách londýnský podzemky velkej mejdan. Hlavně pomocí internetu (Facebook atd.) se domluvil velkej hromadnej sraz na stanici Liverpool Street. Sešlo se několik tisíc (!) lidí. Doba čekání na metro se postupně zvedla na 1 a půl hodiny, ventilace nestíhala, takže nakonec stanici uzavřeli.

Zákon jsem pochopil tak, že pokud tento rok revizor či policajt uvidí cestujícího s otevřenou lahví či plechovkou, tak ho může vykázat z vozu, příští rok už budou rozdávat i pokuty.

Circle Line Tube Party, nýdnoL, 31. 5. 2008

Nakonec to bylo asi někde až dost divoký, dočasně uzavřenejch bylo dalších pět stanic, 17 lidí zadrželi a vůbec na konci některý ty vandalové zřejmě dost úřadovali. Možná tak trochu pokazili původní myšlenku jakýhosi happeningu a taky nahráli těm politikům, který teď tímhle vždycky můžou argumentovat. No klasický londýnský Mind the gap pak v noci asi platilo tuplem.

Circle Line Tube Party, nýdnoL, 31. 5. 2008

No já se toho neúčastnil, mám jen zprávy z první ruky. Atmosféra asi jedinečná, až na ty výtržnosti na konci to musela bejt sranda!

U nás na bytě se v tý samý době hrál pokřík. Po pár měsících jsem si zase s radostí zahrál a s ještě větší radostí naši cizineckou enklávu obral. Olé.

Oxford

Když jsem dostal pozvánku na společnej vejlet s AIESECem (studentská organizace, jejímž prostřednictvím jsem tu na stáži) do Oxfordu, tak jsem si po počátečním cukání řekl - společně s klasikem: Tak proč ne. V pro vidláka pracujícího od půl desátý nekřesťanskou hodinu (6.30) jsem teda vstal a netušíc, jak se vlastně budu dopravovat, vyrazil na autobusák. S klasickou klikou jsem dorazil přesně včas na ten správnej bus a vyrazil z nýdnoLa do necelejch 100 kilometrů vzdálenýho univerzitního města.

Oxford má asi 150.000 obyvatel - oficiálně 20% cizinců, z toho 60 procent s jinou barvou pleti než bílou - ale tipoval bych, že těch cizinců je ještě víc, zvlášť z Asie sem v posledních letech údajně přichází studovat kvanta lidí. Samosebou i průměrnej věk je určitě - aspoň v průběhu přednáškovejch měsíců - hoodně nízko.

Město hnedka zaujme tím, jak je čistý a upravený, je tam prostě příjemně. No popořadě. Nejdřív nás několik místních studentů, který se o nás celej den starali, naložili do MHDčka a odvezli asi deset kiláků za město směrem na nedalekej - a Shakespearův - Stratford nad Avonou do vesnice se slibným názvem - Woodstock. Tam se nachází velikej park, kterej nás nejdřív překvapil tím, že se za vstup do něj platí (6 slábnoucích - safra! - britskejch liber) - naši studentíci nejdřív slibovali, že to někde přelezem, ale nakonec žádný takový místo nenašli. No asi často ploty nepřelejzaj.

Bylo jich celkem asi 6, no nejvíc zaujali dva. Nejakčnější z nich, Sam, kterej byl dobrá chodící encyklopedie. Před jakoukoliv památkou naprosto profi a poutavě dlouho přednášel. Pak z něj vylezlo, že jede Oxfordskou univerzitu reprezentovat v létě do nějaký známý televizní soutěže jako expert na historii, no kluk chytrá asi. A druhá byla holčina, kterou jsme okamžitě překřtili flétnistka podle tý postavy z hudebního tábora. Pohlednější (i když to na fotce nevypadá), ale jinak přesně stejnej způsob mluvy i smích (viz. vlevo). No sranda s ní byla.

Ten park teda obklopuje Blenheim Palace, což je rodiště Winstona Churchilla. No - pěkně se mu tam muselo vyrůstat. Obrovský zahrady, krásnej zámek, kde žila celá jeho rodina a kde byl až do odchodu na študie (kupodivu v Oxfordu nestudoval) vychovanej. Na lavičkách teda proběhl takovej menší piknik, povrchní člověk by řekl, že tam chyběla při posezení v parku příjemná troška alkoholu, ale já to tu zmiňovat nebudu.

Blenheim Palace

Na kraji parku se nachází takovej menší prostor pro děti, kde se ale i zdánlivě intelektuální stážisti docela dobře vyblbli. Poté jsme se teda konečně odebrali do univerzitního města. To jsme procházeli a všude se dozvídali spoustu zajímavýho od vážně nabušenýho Sama historika. Ten to neměl připravený jen suchý fakta, ale i - což jsme zvláště my vidláci uvítali - bulvárem opepřený informace jako do jaký hospody tady zašel a co všechno vypil Clinton apod.

Oxford, 16. 5. 2008. Samovo pojednání na téma.. kdo ví herdek, na nějaký téma prostě

University of Oxford je teda "nejstarší univerzita v anglicky mluvících zemích a jedna z vůbec nejstarších na světě", jak praví encyklopedie. Je rozdělená na 39 fakult, mezi největšíma z nich panuje docela dobrá rivalita, jak jsme se mohli přesvědčit i na malým vzorku, kterej nás provázel.

Na závěr celýho dne jsme měli naplánovanou večeři v budově náležející jedný z těch fakult - jedný z těch prestižních. V některejch z nich (přesně si nepamatuju, jestli tahle k nim patřila) studenti neplatí žádný školný, koleje, jídlo ani nic jinýho, naopak jsou ještě podporovaný - ale musí být příslušníky tý správný rodiny, jejíž členové jsou ke studiu pozvaný.

No ale k věci - jídlu. Zasedli jsme teda v tý krásný historický místnosti k luxusní tabuli a já si pořád říkal, že to je jen pro turisty a v těhle podmínkách nikdo žít a bydlet přece nemůže. No - najednou se vážně vyloupnul hlouček mladíků v límečkách a svetříkách. Dobrá mensa!

16. 5. 2008. Oxford

Tohle město zkrátka působí moc příjemně. Taky jsem poznal spoustu dalších stážístů - vesměs velkejch sympaťáků(ček). Do tohodle dne jsem na celej AIESEC koukal trochu skrz prsty, no tohle se povedlo. Asi bych Oxford zařadil na druhý místo v pořadí měst, kde bych chtěl studovat v příštím životě - hned po Olomouci. Vydařenej den.

Fotky jsou tady.

Oxford

Reportaz psana na zahradce. Teda prispevek psany na zahradce. Prispevek bez hacku.

Doma nam zlobi net, takze z kavarny (zahradky) a bez diakritiky.. teda jen tak strucne.. takova kravina.. z narocnych podminek tedy - jako Julek Fucik..

Stale jeste verici tomu, jak po 4 a pul mesicich V protismeru bajecne sprechtim anglicky, jsem se pred chvili zeptal chlapika na ulici, kde najdu "Internet Cafe". Kdyz jsem mu to opakoval podevaty a stale bez uspechu - slovo Internet bylo jak zaklety - tak jsem tomu verit pomalu prestaval. No po dalsich (neuspesnych) pokusech (snad i vychodomadarska vyslovnost a vsechny formy naspuleni pusy byly vyzkouseny) jsem mu to proste vyhlaskoval pismeno po pismenu a podarilo se. Ten mily pan me jeste docela durazne pokaral (divoce u toho gestikulujice a holi mavajice) a doporucil mi, ze bych se "mel konecne zacit ucit anglicky". A pochvalil nase fotbalisty samosebou.

No nic. Asi byl nalitej. Jinak to prece neni mozny, zejo. At zije vychodni prizvuk!

Hity oblíbené Brity (a mnou taky) VI. - blonďava s plnou ledničkou

The Ting Tings - That's Not My Name
1. v The Official UK Singles Chart - 18. 5. 2008

Monika Načeva - Udržuj svou ledničku plnou
Nejhranější song stážistů (všech... pozn. aut.) z východních Čech ve firmě CABE - květen 2008

Grilovací sezóna

BBQ alias barbecue alias grilovačka. Tak tyhle slova jsem slyšel poslední tejden mockrát, docela dost takovejch akcí se teď urodilo. Včerejší byla v korejským stylu - ten se mimochodem od českýho až tak neliší (pivo, maso, zpěv). K tomu teda nějaká ta korejská hudba, jejich pivní hry, no vydařilo se to. Sranda bejt skoro celej večer jedinej Evropan.

23. 5. 2008 - 15 North Road nýdnoL: Grilovačka v korejským rytmu

A teď už zase pádím - dnes se pro změnu griluje u spolužačky z angličtiny, zároveň jsou to její narozeniny. Náročný je život vidláka ve velkoměstě - zvlášť o prodlouženým víkendu. V pondělí totiž mají volno všichni (mají tady vždycky volný poslední pondělí v květnu) a v úterý speciálně my, státní zaměstnanci - díky královninejm narozeninám. Teda ono to s nima není tak jednoduchý. Narodila se 21. dubna, ale oficiálně to slaví až takhle v květnu (jednotlivý zěmě Commonwealthu to mají v různý dny) .

No už kvůli tý Alžbětě teda razím, to člověk musí oslavit, žejo, když mu na to dala i dovolenou.

Kocour v base

nodnoL Paper, 19. 5. 2008

No toto.. Asi se mu stejskalo po 13. podlaží.

Greenwich

Ještě jeden starší.. Minulej víkend - vlastně asi deset dnů až do minulý středy - zasáhla Londýn tlaková výše (nebo jak by to řekl expert na počasí). Asi tři dny to bylo dokonce nejteplejší místo Evropy, což je myslím celkem dost neobvyklý (viz. obr. níže). V práci mě pořád straší, že tím taky léto skončilo, ale .. to snad nebude pravda!

nýdnoL nejteplejším místem Evropy.. zázrak

V jeden z těhle vydařenejch dnů jsme teda vyrazili třeba taky na Greenwich.

11. 5. 2008 - Greenwich - nýdnoL, Bulharsko

To je místo na jihu Londýna, kterým prochází nultej poledník, od kterýho se počítají zeměpisný délky. Taky se tu narodila královna Alžběta I., je tu Námořní muzeum, Královská observatoř (vstup všude zdarma.. kromě speciálních výstav.. na tohle se dobře zvyká) nebo se tu budou konat některý disciplíny olympiády 2012.

Greenwich: vyhlídka.. šlohnuto z Wikipedie .. klik pro zvětšení

Ten nultej poledník umožňuje turisticky vděčnou a tak trochu cimrmanovskou možnost (kravinu) být jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli. Taky je tam krásnej park, areál Královský námořní koleje - a v takhle hezký dny půlka Londýna. Docela dobrej bonus je možnost absolvovat cestu tam či zpátky lodí - za cenou srovnatelnou s metrem si člověk v průběhu hodinový plavby prohlídne město (trasa Greenwich - Westminster) zase z trochu jinýho pohledu.

POETS day

POETS day, to není básníkův den nebo něco takovýho, jak by se mohlo znát. Je to zkratka spojení "Piss Off Early Tomorrow's Saturday" - takže asi něco jako "Vypadni dneska brzo, zejtra je sobota".

Chtějí tím asi říct, že lidi by v pátek měli zvolnit, odejít dřív z práce, relaxovat (existuje dokonce web na tohle téma). Některý firmy tady dokonce hromadně chodí v pátek na oběd do hospody - na tom by nic tak zvláštního nebylo - ale oni se pak už nevrací do kanclu a v hospodě setrvávají. Tento přístup se mi zdá velice pozitivní. Náš případ tohle tedy není, ale stejně - já teda padám, zejtra je sobota. Juch!

Pangea day

Aby to nevypadalo, že jen kalím. Tak jako bacha! Tuhle sobotu se v 6 městech (Cairo, Kigali, Los Angeles, Rio de Janeiro, Bombai a - nýdnoL) konala akce pojmenovaná Pangea Day a my jsme se šli teda podívat na tu londýnskou část akce - i když Rio znělo lákavějc. Konalo se to v krásnejch prostorách Somerset Housu v centru města.

Pangea je ten prapůvodní superkontinent zahrnující všechny světadíly před jejich rozdělením, takže tahle akce má (jakože) sbližovat všechny možný státy, národnosti, rasy, náboženství, názory, dopravní prostředky, druhy přezůvek a tak vůbec.

Vstupenky byly sice zadara, ale bylo třeba si je zarezervovat na Internetu. Protože to jsme klasicky zaspali, tak jsme se (po marných pokusech se tam vetřít nějakou postranní uličkou či v převlečení za rychlou záchrannou službu) postavili do fronty plný podobnejch bláznů, kteří doufali, že nakonec někdo z objednanejch návštěvníků nedorazí (s těma bláznama byl vesměs docela dobrej pokec mimochodem).

Po hodinovým čekání jsme se - kupodivu - dostali dovnitř. S nápadem tohle celý pořádat přišla egyptská dokumentaristka, která vyhrála docela významnou cenu cenu za svůj dokument. S tím byl spojenej i grant na 100.000 dolarů, díky kterýmu potom rozběhla celej projekt. Hlavní část celýho programu tvoří 24 krátkejch filmů, který byly vybraný v mezinárodní soutěži z přihlášených 2.500 (což je dost) snímků tvůrcu z víc než sta zemí, takže tím sítem prošly fakt pěkný kousky - něco sdělující a přitom bez nějakýho lacinýho dojímání. Vybraný filmy měly "měnit, inspirovat či umožňovat vidět svět jinejma očima".

10. 5. 2008 - Sommerset House, nýdnoL - Pangea Day

Kromě filmů proběhlo na každým "stanovišti" nějaký live hudební vystoupení a rozhovory se zajímavejma lidma. Třeba v Londýně to byli dva přímí účastníci konfliktu v Palestině - každej z jiný strany.

Měl jsem trochu strach z nějakýho přebytečnýho patosu, ale takovejch těch "americkejch" momentů tam bylo dost málo, celý to působilo hodně příjemně, upřímně a - jak asi chtěli - nutí to člověka přemejšlet. Cílem je nejen jednou za rok udělat takovouhle akci, ale taky pomáhat vytvářet další menší organizace s podobným zaměřením.

Všechny promítaný filmy jsou buď všechny přímo tady nebo některý na jejich vlastním YouTube kanálu. My jich viděli asi tři čtvrtiny, většina výbornejch, no nejvíc mi jich utkvělo v paměti pět.

Dva jsou na YouTube (videa níže), další tři se dají vidět přímo na stránkách Pangea Day:

• Dog,
• Walleyball,
• I'll wait for the next one.

Elevator music



Dancing Queen (natočeno na mobila)

Good bye tejden

Nějak se teď roztrhnul pytel s odjezdama. Je to už holt asi úděl vidláků v Londýně - lidi přijížděj a odjížděj a my - vidláci - zůstáváme.

Znamená to taky příslušné množství Good Bye mejdáčů. K těm plánovaným (a náležitě vypečeným) se přiřadilo třeba taky posezení v nálevně s dnes už bejvalou angličtinářkou, super francouzskou babou, která se nějak nepohodla s majitelem školy, dala výpověď - a vzala nás na závěrečnou lekci a prosvištění nějakých těch slovíček do pubu.

No vlastně všechny ty akce byly moc vydařený, ale náročný! Nejen na játra, ale taky zjišťuju, že jsem občas na starý kolena nostalgická baba. No a i co se týká jídla, tak jsme se neflákali a těla nešetřili - i díky novýmu krásnýmu grilu, kterej jsme pořídili (viz. nahoře vlevo).

Máme teda v našem share housu dva nový spolubydlící. U mě v pokoji to je dvacetiletej Francouz Abel (viz. foto vpravo). Je to pohodář. Mám z něj pocit, že asi poprvý v životě nebydlí s rodičema a užívá si to. Když první den přišel, tak vypadal jako neviňátko a náramně slušně se nás vyptával, jak to je s úklidem a podobně, no hned na první rozlůčkový party (přijel v nejlepším..) se řádně rozjel a od tý doby kouká na filmy či hraje Playstation. Přijel teda jakože pracovat někde v hospodě, no uvidíme. Peníze mu zatím nedošly. Má jedno velký plus - NECHRÁPE! Což po želvím muži náležitě oceňuju - teda jsem teď připravenej na všechno, mam tři druhy špuntů do uší.

Na druhej volnej pokoj - jednolůžák - jsem se snažil nacpat já. Bohužel jsem zavolal panu domacímu (z Jižní Korey) asi o 12 hodin pozdějc, než bylo třeba... No prováhal jsem to. Tak jsme se - hlavně mužská část osazenstva - těšili na novou spolubydlící, protože Andreas, do jehož pokoje se měla nová tvář nastěhovat, nám kandidátky popisoval barvitě. Pan domácí si nakonec vybral - dalšího Korejce. No nic.

No každopádně zjišťuju - podle toho, co mi říkají jiný známý a tak - že na bydlení i spolubydlící mám kliku. A už je mi taky jasný, že pocity při odjezdu, kterej se blíží ďábelsky rychle, budou rozhodně smíšený.

9. 5. 2008 - Grilovačka - Good Bye mejdáč pro Andrease (na snímcích vlevo)

Brighton

Nestíhám!

Tak popořadě. Minulý pondělí tady byl svátek práce, kterej jsme oslavili stylově - báječnou zevlovačkou v Brightonu. Vyrazili jsme tam se spolubydlícím Donatelem (ostatní byli nějaký zabržděný a ráno nevstali), kterej byl slušnej zombie, na bus šel přímo z práce (baru) a po příjezdu šel zase přímo do práce (baru).

No dobré to bylo. Přijeli jsme tam teda v pondělí, který bylo volný - a hned po ránu tak potkali spoustu flamendrů, který vůbec v neděli nešli spát. Ve sváteční den toto - no hambáři. V Brightonu už jsem byl v létě 2005 snad na tejden, ale tenkrát jsme to pojali spíš plážově (a nebylo to vůbec špatný), takže spoustu míst jsem teď viděl poprvý. Všude byly docela slušný davy, no krásnej den a z Londýna to je necelejch sto kilometrů.

Brighton má asi 150.000 obyvatel, je to hodně turistický město, o kterým se nevím proč říká, že to je "ráj" důchodců (to bych ještě chápal.. jdou za teplem) a gayů (nečekaně si odpouštím jakoukoliv nejapnou poznámku, ale proč to tak je, to mi hlava nebere). No oboje myslím můžu potvrdit. Viz. foto vpravo.

Pro vidláka dočasně přesídlenýho do velkoměsta je příjezd do menšího města vždycky příjemnej. Úplně jsme si libovali v tom klídku a v tom, že se dá všude dojít pěšky.

No a taky jsme konstatovali, že s přicházejícím létem se na ulicích (či tady plážích) přeci jen objevuje čím dál víc pohlednejch Angličanek. Anebo to byly slovanský aupairky.

Fotky jsou tady.

Brighton

Fousáč

!nýdnoL áloV

Tak je neděle večer - a před sebou další den volna, to není vůbec špatný. Ze severní či jižní varianty víkendu se vyklubal sobotní úprk na bus do Brightonu a zjištění, že všechny sobotní zpáteční spoje jsou plný. Takže náhradní řešení bylo šmajdání po Londýne - v sobotu bylo krásně. Zašli jsme do Imperial War Museum - první dvě patra plný různejch válečnejch relikvií, zbraní a tak, ale největší mazec byla část muzea věnovaná Holocaustu. Fakt síla! Úplně jsem se styděl, co všechno jsem nevěděl, a vůbec jsme tamodsaď odcházeli takový nevíkendově naladěný, mají to dobře udělaný tak, že to na člověka zapůsobí.

Takže pak je třeba tu skepsi otočit, čemuž pomohla čína v Camdenu (když tam přijde člověk večer, tak se dobře nají třeba za libru.. nebo dvě jídla za dvě libry, což je pro vždy hladový vidláky ideální), pár oviPů a klub Cuban, kde jsem pak měl sraz se známýma Josého. Sranda to byla! Ani bych netipoval, že by mě takovádle akce mohla někdy takhle bavit. No a stalo se takovou pěknou tradicí, že se v pátek večer postupně slejzáme z různejch putyk či podniků u nás v obejváku, kde se ještě žvaní, hraje playstation atp.

Nemilý bylo, že Donatelovi někdo šlohnul mobila. Půjčil jsem mu teda dneska svýho a (ještě pivem omámenej) někam založil SIMku. Sakra. Všechny český čísla. Takže doufám, že se zejtra najde.

No a zejtra hlavně jedem do toho Brightonu. Má bejt krásně, pláže jsou tam hezký, tak se těším.

Jo a ještě jedna věc. Tuhle figurku zná asi celej Camden, prostě jsem se s ním vyfotit musel. Fousáč... Stojí tam snad pořád, když jde kolem někdo, kdo ho zaujme, tak haleká. No postavička.

Camden Town, 3. 5. 2008. Vlevo vidlák, vpravo fousáč

Okapis

Další tejden utekl ani nevím jak. Dlouho jsem sem nic nepsal koukám..

Minulej víkend byl super. V sobotu nádherný počasí a cyklovýlet podél Regents kanálu. Je to kousek od Camden Townu, tý "pankáčský" čtvrti, schází se tam - jak jsme z kol poznali - mladý (jakože pod 15) zevláci z celýho Londýna. Přišlo mi to jako taková londýnská Stanice ZOO. Večer pak dorazila návštěva z Brightonu. Měli jsme ten večer u nás na bytě dost rušno, Maďar se zlomenou nohou měl na návštěvě čtyři kumpány - od tý doby, co je zraněn, k nám choděj pravidelně, vařej, jedí, pijou, no sranda s nima je. Taková srandovní sebranka to je. A ještě vtipnější je Korejec June. Ten si pravidelně v sobotu večer přivede tak pět Korejek k sobě do pokoje a říká tomu "Bible studies".

Večer to byl vydařenej, družba, jak má bejt.

26. 4. 2008 - Regents Canal

A v neděli pak horší počasí, ale stejně super. Třeba ZOO jsme dali (ne Stanici) - proti pražský prej slabší, ale mně se to líbilo, hodně zvířát bylo kvůli počasí zalezlejch či z nálady, ale stejně dobrý. Hrdinou dne bylo zvíře jménem Okapis (česky Okapi).

27. 4. 2008 ZOO - Regents Park nýdnoL

No a je tu další vejkend. Chystáme se na vejlet a máme dvě varianty: severní - Bath a Stonehenge, nebo jižní - Brighton a hrad Arundel (tenhle název jsem si zapamatoval asi napodesátý, tak snad to je správně teď).

Navíc teď řeším, jestli se přestěhovat na jednolůžák po zlomený noze - za tejden letí domů. Dvacet liber tejdně víc, ale větší pohoda. Novýho spolubydlícího bych měl i na tom současným pokoji, protože domů na dvouměsíční dovolenou poletí i můj želví spolubydlič, ten nováček je dvacetiletej Francouz, co zrovna dorazil do nýdnoLa. Takže do neděle mám na rozmyšlenou. A taky vlastně ubydou dva největší pohodáři z bytu, safra.

V pondělí je tady svátek (práce) - to znamená třídenní víkend (joj!) - oni si to (vyčůraně) dávaj pohyblivě, aby měli vždycky to volno v pondělí. Čarodky ani první máj s rozkvetlou třešní jim teda nic neříkají.

No nic - padla a pádím z práce. Nojo, píšu to z práce. To je tak, když je šéfová Paula na desetidenní dovolený u sestry v New Yorku.

Pro pána krále!

"For God's sake" (neboli "u Jóviše" či "pro smilování Boží" alias "pro pána krále"). Tak několikrát dnes okomentovala (je to snad její nejčastější věta) moje vždy decentní a občas dřímající šéfová Paula to, že už mi asi pátej den teče z nosu, očí a kdoví odkud ještě. A já s ní souhlasím - nejen proto, že to je moje vždy decentní a občas dřímají šéfová. Sakra. Venku se konečně dělá hezky a já trávil skoro všechny večery tenhle tejden doma. Na programu byl zelenej čaj, playstation a plkání v obejváku. No takže to vlastně tak špatný nebylo. Ale dobrýho pomálu, žejo, protože zejtra má bejt snad dvacet stupňů.

Jsme tady v našem house sharu dobrej lazaret. Asi čtyři s tou chřipkou či co to je - je toho teď plnej nýdnoL - a navíc dvě zlomený nohy. Andreasovi (maďároš) se to stalo hned první den po tom, co skončil v práci a jel na pohovory kvůli nový se životopisama v ruce. Na zastávce na schodech špatně došlápnul, pum - a má na dva měsíce nohu v sádře. Takže rázem úplně jiný starosti a pojede aspoň na měsíc domů, protože tady to bez práce živit je hoodně drahý. No smolař, safra.

A druhá zlomenina se přihodila mýmu spolubydlícímu Josému, vášnívýmu to milovníkovi Ninja želv. Teda ne jemu, ale nejoblíbenější z jeho figurek, vášnivý cestovatelce, která měla to samý zranění jako Andreas - zlomenou nohu.. Naštěstí rekonvalescence byla mnohem rychlejší a Donatelo už je teď na výletě v Bologně.

No když o tom tak přemejšlím, tak ta moje léčba extra intenzivní nebyla. Včera super kino v centru města za rozumnou cenu - dávali Sweeney Todda. Odehrává se to celý v Londýně, sranda, když člověk pozná některý místa. No a ve středu jsme vlastně byli na fotbale ve sportbaru Shillibeers tady poblíž - Liga mistrů Barcelona - Manchester, která se tady tak všude prob(p)írala, byla totiž jen na placeným Skye. Zápas dobrej a ještě mě tam zaujala jedna věc, který jsem si už všimnul párkrát jinde v nálevnách.

Docela dost populární jsou tady akce, kterým říkaj Quiz Night. V hospodě pořádají takový večery s "kvízem", témata jako sport, zeměpis, hudba, historie apod., v "naší" putyce bylo startovný asi tři libry. Je to prostě takovej hospodskej Risk(uj), akorát člověk nevyhraje cenový triptych od firmy Electrolux (proč mi takovýdle kraviny zůstávaj v hlavě? no Ivan Vyskočil je nezapomenutelnej asi), ale třeba padesát - čím dál tím slabších - liber v hotovosti a padesát na útratu, tak to je aspoň v tý hospodě, kde jsme byli my ten večer. Hlavně to je sranda myslím.

Taky se na to musím(e) někdy vypravit. Podle toho, jak často se mě v práci i přes moje neustálý připomínky ptaj "kdy zase pojedeš do Československa?" by nemuseli bejt Angláni až tak nabušený. Uvidíme.