Pro pána krále!

"For God's sake" (neboli "u Jóviše" či "pro smilování Boží" alias "pro pána krále"). Tak několikrát dnes okomentovala (je to snad její nejčastější věta) moje vždy decentní a občas dřímající šéfová Paula to, že už mi asi pátej den teče z nosu, očí a kdoví odkud ještě. A já s ní souhlasím - nejen proto, že to je moje vždy decentní a občas dřímají šéfová. Sakra. Venku se konečně dělá hezky a já trávil skoro všechny večery tenhle tejden doma. Na programu byl zelenej čaj, playstation a plkání v obejváku. No takže to vlastně tak špatný nebylo. Ale dobrýho pomálu, žejo, protože zejtra má bejt snad dvacet stupňů.

Jsme tady v našem house sharu dobrej lazaret. Asi čtyři s tou chřipkou či co to je - je toho teď plnej nýdnoL - a navíc dvě zlomený nohy. Andreasovi (maďároš) se to stalo hned první den po tom, co skončil v práci a jel na pohovory kvůli nový se životopisama v ruce. Na zastávce na schodech špatně došlápnul, pum - a má na dva měsíce nohu v sádře. Takže rázem úplně jiný starosti a pojede aspoň na měsíc domů, protože tady to bez práce živit je hoodně drahý. No smolař, safra.

A druhá zlomenina se přihodila mýmu spolubydlícímu Josému, vášnívýmu to milovníkovi Ninja želv. Teda ne jemu, ale nejoblíbenější z jeho figurek, vášnivý cestovatelce, která měla to samý zranění jako Andreas - zlomenou nohu.. Naštěstí rekonvalescence byla mnohem rychlejší a Donatelo už je teď na výletě v Bologně.

No když o tom tak přemejšlím, tak ta moje léčba extra intenzivní nebyla. Včera super kino v centru města za rozumnou cenu - dávali Sweeney Todda. Odehrává se to celý v Londýně, sranda, když člověk pozná některý místa. No a ve středu jsme vlastně byli na fotbale ve sportbaru Shillibeers tady poblíž - Liga mistrů Barcelona - Manchester, která se tady tak všude prob(p)írala, byla totiž jen na placeným Skye. Zápas dobrej a ještě mě tam zaujala jedna věc, který jsem si už všimnul párkrát jinde v nálevnách.

Docela dost populární jsou tady akce, kterým říkaj Quiz Night. V hospodě pořádají takový večery s "kvízem", témata jako sport, zeměpis, hudba, historie apod., v "naší" putyce bylo startovný asi tři libry. Je to prostě takovej hospodskej Risk(uj), akorát člověk nevyhraje cenový triptych od firmy Electrolux (proč mi takovýdle kraviny zůstávaj v hlavě? no Ivan Vyskočil je nezapomenutelnej asi), ale třeba padesát - čím dál tím slabších - liber v hotovosti a padesát na útratu, tak to je aspoň v tý hospodě, kde jsme byli my ten večer. Hlavně to je sranda myslím.

Taky se na to musím(e) někdy vypravit. Podle toho, jak často se mě v práci i přes moje neustálý připomínky ptaj "kdy zase pojedeš do Československa?" by nemuseli bejt Angláni až tak nabušený. Uvidíme.