Situační

Tak zase jednou z nýdnoLa. Vlastně se neděje nic vyjímečnýho, ale pořád něco.

Víkend uteče ani člověk neví jak - to se holt stává, zvlášť, když jde v pátek večer člověk na oslavu a vzbudí se druhej den v deset. A ještě na druhým konci města. Do toho v neděli zkouška, kino, fotbal s Tureckem (sakra!).

Nebo třeba úterní fotbal Francie-Itálie, na kterej - a s tím spojený grilování (teda spíš hody! francouzskej šéfkuchař se nezapřel) - dorazilo asi dvacet lidí. No vše se po nedávným dopisů sousedů na místní úřad (nadměrný hluk po desátý hodině večerní) ukončilo v rozumnej čas a v klidu.

V práci fofr - teda spíš FOFR, prostě všechno včas dokončit. Do toho třeba dovalit bramboráky či kofolu (alias communist coke jak to tu překřtili) v průběhu posledního tejdne. Ať to stojí za to, žejo.

A třeba dnešní návštěva japonskýho holičství byla dost vtipná, známá mi to nabídla - jednou za dva tejdny mají něco jako výukovou hodinu (= tréning), takže stříhání zadara. Ne, že by moji spolubydlící stříhali blbě či bych tohle nějak extra řešil, ale proč toho nevyužít, žejo. Byl jsem tam dobrej (neasijskej) exot, celou dobu kolem mě šest Japonek a hehe haha. Dokonce mi myly (!) a fénovaly (!!) hlavu - pro vidláka šok. Hi-tech japončík ze mě teda nakonec není.

No nic. Poslední dva tejdny V protisměru. Olé.