Carpe diem

Uff. Kdyby platila úměra čím lepší akce, tím větší kocovina, tak bych mohl podle svýho dnešního stavu včerejší večer asi označit za svůj mejdáč roku. Teda - vlastně tři mejdáče. Původně jsem si myslel, že tento vpravdě náročný úkol do puntíku splnit nezvládnu, ale dobrá věc se podařila! Byl jsem teď nějak dlouho takovej klidňoučkej, tak byla i chuť - no prostě užij dne, žejo.

Začalo to hned po práci - Ashlin, jedna mladá kolegyně z personálního, totiž odchází makat do nějaký právnický kanceláře, takže se to zapíjelo v blízký putyce. Účast víc než hojná, snad čtyřicet lidí z CABE tam bylo.

Druhá fáze - po přesunu na kole (ještě docela rozumná jízda) jsem pokračoval ve velkým baru Litten Tree na Old Street, kde AIESEC (ta studenská organizace, díky který tady vlastně makám) pořádal takovej večer pro nás, stážisty. Sranda, jak má člověk (vidlák) spojený některý slova s konkrétní osobou, třeba u stážist(k)y se mi furt vybavuje Monica. No ale k věci - teda akci. Jmenovalo se to Global Village a probíhá to tak, že všechny možný národnosti si připravěj podle svýho gusta stolky s jejich vlaječkama, prospektama, jídlem či pitím. Všichni tam pak korzujou, ochutnávaj, plkaj. Někdy se mi zdaj tyhle akce takový až moc organizovaný či jak to říct, ale tahle byla dobrá. Nejvydařenejším, a to po všech stránkách (jídlo, pití i prezentátoři-ky), jsem shledal stolek litevskej, u kterýho jsem tedy strávil nejvíce času. No ale čas uháněl jako splašená kobyla a já měl před sebou poslední bod programu.

Závěr totiž proběhl u nás na bytě - hned po posledním cyklopřesunu. Ještě, že my český kluci v Londýně nedáme bez helmy ani ránu, cejtíme se pak bezpečně. Jedna z korejskejch spolubydlících Minto (tak jí říkáme, to jméno se správně píše - a asi i vyslovuje - úplně jinak, Ming-Jeong či co) se totiž stěhuje na jednolůžák do vedlejší čtvrti ke svejm korejskejm kámoškám, tak jsme jí udělali Good Bye akci. Ta holčina je děsnej svéráz, studuje nějakej módní design a má snad deset druhů pyžam, ve kterejch pořád pobíhá barákem, pyžamová lady jí říkáme. Vlastně poprvý jsme se takhle sešli úplně všichni - a bylo to výborný. Pan domácí byl stavem našeho obýváku dnes po ránu lehce zaskočen. Pak sem taky nahodím nějaký fotky, teda po řádný cenzuře.


Tohle město je skvělý. Zní to tak nějak banálně či klišovitě, ale je to tak.

15 North Road, Londýn. Obývací pokoj. 12. dubna 2008 časně zrána